207ZOBRAZENÍ



Jak se říká těm roztomilým malým bílým výrůstkům, co jich máme plnou pusu? Správně - zuby! (To nebylo moc těžké, že?)

A z čeho se takový zub skládá? Každý náš zub má tři části: korunku, krček a kořen.

Korunka je část zubu viditelná v ústech.

Krček spojuje korunku s kořenem.

Kořen je uložený v zubním lůžku.

Co bychom uviděli, kdyby nás někdy napadlo zub rozpůlit? Každý zub tvoří několik vrstev:

Sklovina je nejtvrdší zubní vrstva, která pokrývá povrch zubu, chrání jej a je nejtvrdší tkání v lidském těle – dokonce ani kosti nejsou tvrdší!

Zubovina (dentin) je uložena pod sklovinou, má lehce nažloutlou barvu, je pevná, ale není tak tvrdá jako sklovina.

Zubní dřeň (pulpa) obsahuje nervy a cévní zásobení zubu – právě ta bolí, když se nám udělá kaz: Nervy přinášejí do mozku signály bolesti, jestliže je zub kazem napaden.

Cévy zajišťují výživu zubu a odstraňují odpadové látky.

Cement je tvrdý, drsný a pokrývá povrch kořene.

Zuby jsou uložené v zubním lůžku a s kostí jsou spojené drobnými závěsnými vlákny.

Stačí jeden pohled do zrcadla a vidíme, že všechny zuby nejsou stejné.

Jaké typy zubů existují?

Typů zubů je víc. Zubní oblouk obsahuje všechny zuby, které jsou úhledně naskládané v horní a dolní čelisti. Zuby mají různý tvar a také plní v ústech různé úkoly.

Rozlišujeme 4 typy zubů: řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky.

Přední zuby, jedničky a dvojky, se nazývají řezáky – jsou ploché, jejich kousací hrana je ostrá a v ústech jich máme osm, čtyři v horní a čtyři v dolní čelisti. Používáme je k ukousnutí potravy a taky je můžeme na okolí cenit, když se usmíváme.

Po obou stranách řezáků jsou špičáky (trojky) – dva v horní a dva v dolní čelisti. Mají delší kořen než řezáky a poskytují jim přátelskou výpomoc při trhání a kousání potravy.

Vedle špičáku se nacházejí třenové zuby (čtyřky a pětky) – opět hezky rovnoměrně, čtyři v horní a čtyři v dolní čelisti. Podílejí se na kousání potravy a na jejím rozžvýkání.

No a úplně vzadu, pěkně schované, si lebedí ty nejširší zuby, stoličky (šestky a sedmičky). Také ty jsou čtyři v horní a čtyři v dolní čelisti a žvýkají všechny ty dobroty, co se nám v ústech ocitnou.

Zubní hitparádu uzavírají zuby moudrosti (osmičky). Než jsou dostatečně moudré na to, aby se prořezaly ven, tak to zabere dost času – obvykle kolem 25ti let. Takže na ty si ještě chvilku počkáme...

Kolikrát se zuby v ústech vymění?

První zuby se nazývají mléčné. Jsou v ústech jen dočasně, teprve po nich přicházejí zuby stálé. Když nám vypadají i ty, tak už žádné další nerostou a musíme nosit protézu – proto je důležité se o všechny naše zuby dobře starat!

Jak vypadá mléčný chrup?

Úplně první zoubky začnou lézt z dásně (odborně se tomu říká prořezávání, i když do zubů nám při tom nikdo neřeže) přibližně v 6. měsíci po narození. A pak už to jde ráz na ráz!

- jedničky (první řezáky) se prořezávají 6 - 8 měsíců

- dvojky (druhé řezáky) asi 9 měsíců

- trojky (špičáky) 16 -20 měsíců

- čtyřky (první stoličky) 12 -16 měsíců

- a nakonec pětky (druhé stoličky) 20 - 30 měsíců

Prostě od půl roku až do tří let věku se pořád objevují další a další mléčné zuby (ještěže to máme za sebou). Okolo 3. roku života jsou už všechny venku, takže v každé čelisti jsou nakonec 4 řezáky, 2 špičáky a 4 stoličky. Celkem má mléčný chrup 20 zubů.

A musíme se starat i o mléčné zuby, když stejně brzo vypadnou?

Ano. Zuby, mléčné i stálé, slouží nejenom ke kousání, ale také se podílejí na tvorbě slov a pomáhají správné výslovnosti (proto je lidem bez předních zubů hůř rozumět). Zuby, ačkoli nejsou vidět, mají vliv i na to, jak náš obličej vypadá (Zkuste si nechat všechny zuby vytrhnout a uvidíte, jak se vaše tváře změní). Mléčné zuby navíc ovlivňují i vývoj čelisti a to, zda budou stálé zuby správně postavené. Proto je třeba, abychom se o ně starali a předčasně o ně nepřišli (Takže teď, když víte, jak jsou pro vás důležité, už si dáte pozor, abyste si je nevyrazili při sportování, že ano? Nebo je třeba neprohráli v kartách).

Když nadejde jejich čas, začnou se mléčným zubům zkracovat kořeny a na jejich místo se postupně tlačí zuby stálé (Už se asi nemůžou dočkat, jak si taky hryznou). Mléčné zuby vypadávají ve stejném pořadí, jako se kdysi dávno, když jsme byli batolata, prořezávaly:

- nejprve vypadnou mezi 5.- 8. rokem řezáky

- a pak mezi 10. – 12. rokem špičáky a stoličky

Ale stálé zuby nečekají, až nám vypadají všechny mléčné (To by nebylo moc praktické, žít několik let jen s pár zuby někde vzadu a velkou dírou vpředu). Na místě vypadnutých mléčných zubů se objevují zuby stálé a postupně je nahrazují. Kolem 6 až 8mi roků, kdy se prořežou stálé jedničky, které jsou v porovnání se zbývajícími mléčnými zuby mnohem větší, můžeme vypadat trochu jako bobr (Ale hlavu vzhůru, vypadáme tak jenom chvilku. Bobr celý život). Toto období smíšeného chrupu začíná okolo 5.- 6. roku (to se prořeže první stálá stolička) a pokračuje až do 12 – 13 let. Pořadí je opět přesně dané a zuby se obměňují postupně (Asi abychom se jednou ráno nevzbudili s úplně novým chrupem. To by nás mohlo vyděsit).

Nejprve se prořezává první stálá stolička, a to hned za dočasnými stoličkami, v průběhu 5.- 6. roku života. Nazývá se „šestka“, protože je šestá v zubním oblouku. Je velmi důležitá pro dobré rozžvýkání potravy a ovlivňuje i správné postavení dalších stálých zubů.

Po šestkách následují první a druhé stálé řezáky, potom špičáky, dále třenové zuby (čtyřky a pětky) a nakonec druhé a třetí stálé stoličky.

V každé čelisti, nahoře i dole, tak máme nakonec 4 řezáky, 2 špičáky, 4 zuby třenové a 6 stoliček. Dospělý člověk má celkem 32 zubů.

III. Noční můra našich zubů zvaná zubní kaz

Co myslíte, která choroba je na celém světě nejrozšířenější a napadá bez rozdílu téměř každého? Není to žádná neznámá nemoc, ale „obyčejný“ zubní kaz. Ze všech lidí ohrožuje nejčastěji právě děti (Že by za to mohly všechny ty sladkosti, co máme tak rádi? Přihořívá...). Ale neztrácejme hlavu, proti zubnímu kazu nejsme bezmocní.

Co je vlastně zubní kaz?

Odborně řečeno jde o onemocnění, které se vyznačuje úbytkem minerálních látek (hlavně fosfátu a vápníku) ze skloviny a zuboviny. Tyhle jinak superpevné materiály se pak rozpadají jako drolící se skály a vzniká kazící se dutina.

No, možná bychom se i s větší jeskyní v zubu smířili, ale zubní kaz bohužel dovede taky pořádně bolet. Už v samém začátku můžeme porušení skloviny vnímat nepříjemně, třeba při pití studených nápojů (jako je taková ledově vychlazená minerálka, hmmmm), nebo nás může zub pobolívat jako reakce na něco sladkého či slaného (takže vlastně skoro na všecko). Když si řekneme, že to ještě není tak zlé a návštěvu u zubaře odkládáme, kaz se šíří podél hranice skloviny a zuboviny a do hloubky směrem k zubní dřeni. Zkažená dutina se postupně zvětšuje a může dojít až k úplnému zničení zubní korunky. Pak už nestačí jednoduché zaplombování zubu, ale je třeba větší zákrok, někdy i odstranění zubu. Navíc, zánět a bakteriální infekce v okolí mléčného zubu mohou poškodit i vývoj stálého zubu, který vyroste na jeho místě. Proto je lepší v případě potíží návštěvu zubaře neodkládat, aby nám do dospělosti v ústech ještě něco zbylo.

Jak to tak ale přijde, že najednou začnou minerální látky v tvrdých zubních tkáních ubývat?

Pro odpověď musíme zabrousit do chemie. Základní příčinou vzniku zubního kazu je přítomnost a činnost bakterií, které dokáží měnit sacharidy na slabé organické kyseliny. Tyto bakterie jsou schopné v kyselém prostředí přežívat (jsou to pěkně odolné potvůrky). Když sníme něco, co sacharidy obsahuje, původně neutrální prostředí ústní dutiny se změní na kyselé – pH v ústech klesne pod hranici 5,5. Minerální látky v zubech se tím začnou uvolňovat, sklovina se rozpouští jako sněhulák na slunci a na zubní kaz máme zaděláno.

Čím to, že potom nemáme zkažené zuby všechny a pořád?

Zubní sklovina se dokáže proti vzniku zubního kazu bránit, pokud kyselé prostředí v ústech netrvá příliš dlouhou dobu a neopakuje se příliš často. Uvolněné minerály jsou dokonce schopné se opět uložit, pokud neutrální prostředí trvá dostatečně dlouho. Zdrojem minerálů jsou sliny (Takže když nad něčím slintáme, dělá to našim zubům moc dobře!). Sliny také pomáhají odstraňovat zbytky potravy a urychlují neutralizaci kyselého prostředí. Kromě toho, že budeme pořádně slintat (v tom nám může pomoci třeba žvýkačka bez cukru), je hlavně důležité, kolik a jak často sacharidy jíme. Čím více a častěji, tím stoupá míra a délka trvání kyselého ústního prostředí a také pravděpodobnost, že si v zubu vypěstujeme kaz.

Jsme tedy vůči zubnímu kazu bezmocní?

Naštěstí ne. Máme několik možností, jak vzniku zubního kazu zabránit nebo kazivost snížit. Patří sem:

- pravidelná a správná péče o ústní dutinu

- zdravá výživa s omezením cukrů

- posilnění odolnosti zubních tkanin fluoridy

Nácvik čištění zubů nastává v období mezi 2. a 3. rokem života, kdy ještě dítěti pomáhají s čištěním rodiče. Ve věku 6 až 7 roků už jsme takové šikulky, že si můžeme čistit zuby sami. Rodiče by nás ale měli kontrolovat, zda to děláme správně a na některé zuby nezapomínáme (A my můžeme zase občas dohlédnout na rodiče. Jejich zuby nám budou určitě vděčné.). Také je důležitá velikost zubního kartáčku a tvar jeho hlavy, což závisí na našem věku.

A co když nás pobolívá dáseň? Znamená to, že máme zkažený zub?

I u zdravých dětí se občas vyskytují bolesti dásní - dásně jsou zarudlé a jejich okraj napuchlý. Nejčastější příčinou je hromadění zubního plaku v blízkosti zubního krčku. Zubní lékař nám při pravidelných prohlídkách pomůže najít příčiny, které způsobují hromadění zubního plaku. Nejdůležitější je zubní plak pečlivě a pravidelně odstraňovat

IV. Záleží zubům na tom, co jíme?

Člověk by si řekl, že zubům to bude jedno, co jíme, vždyť všechno ochutnáváme chuťovými pohárky na jazyku, ne? Ale skladba naší stravy má na stav zubů velký vliv. Určitě jste už slyšeli, že je důležité nejíst příliš mnoho cukrů, slazených potravin a nápojů. Ale nebojte, neznamená to, že všechno sladké je zakázáno! Jde o to, kdy a v jakém množství si na sladkém pochutnáme.

Čím déle kyselé prostředí (které, jak jsme si řekli výše, vzniká v ústech působením cukrů) v ústech trvá, tím déle dochází k naleptávání skloviny. Proto jsou pro zuby škodlivé nejen jednoduché cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza, laktóza), ale i škroby, hlavně tepelně zpracované (chleba, rohlíky, hamburgery atd.). Nebezpečné jsou také potraviny lepkavé a sladké (třeba taková matlavá karamela), které se na zubech dlouho drží.

Naše zuby se ale i s takovou náloží kyselin vypořádají, pokud je takovými „lahůdkami“ nebombardujeme moc často. Důležité proto je nejíst a nepít sladké potraviny a nápoje během celého dne. Mlsání mezi hlavními jídly je poukázkou na zkažený chrup.

Cukr a cukrem slazené potraviny najdeme zejména v pekárenských výrobcích, cukrářských výrobcích, trvanlivém pečivu, sladkostech, cukrem slazených nápojích a v potravinách obsahujících škrob. Nejvíc ale záleží na tom, kdy, jakým způsobem a jak často potraviny obsahující jednoduché a složité cukry konzumujeme.

Ovocné džusy je zase dobré ředit vodou v poměru jedna ku jedné. Také je můžeme pít slámkou. Základem je, aby se šťáva z citrusových plodů nacházela v ústní dutině co nejkratší čas, aby zuby co nejméně rozleptávala.

A které potraviny dělají našim zubům dobře? Zubům svědčí hlavně mléko a mléčné výrobky (obsahují vápník), sýry, ovoce a zelenina (obsahují vitamíny A, C a D - ty jsou pro zdravý vývoj zubů nezbytné). Zubům také neškodí žvýkačky bez cukru.

V. Důkladná zubní očista

Bohužel, se znalostí čištění zubů se nerodíme. Spousta lidí si zuby jen tak narychlo ošudlá – často třeba jenom zepředu - a myslí přitom na kdovíco (třeba na školu... to snad ne!), a domnívají se, že mají vystaráno. Je to škoda, protože na zubech tak zůstává a hromadí se zubní plak.

Co je na zubním plaku tak špatného?

Zubní plak je tvořený z mikroskopických zbytků potravy. Hromadí se, uskladňuje na zubech, dásních i jazyku. To se velmi líbí bakteriím, které se takovými zbytky naší potravy živí. Zabydlí se v ústech, množí se a podílejí se na vzniku zubního kazu a zánětů dásní. Na bakterie ale vyzrajeme, pokud plak pravidelně odstraňujeme. Pak se nemají čím živit a než by držely hladovku, radši naše ústa rychle opustí. My pak nemáme kazy a zuby ani dásně nás nebolí.

VI. Vonět jako lilie, nebo smrdět jako tchoř?

Když nedodržujeme ústní hygienu, může nám začít smrdět z pusy. A to je dost nepříjemné, hlavně pro ty, co třeba sedí v lavici vedle nás nebo před námi (takže jestli sedíte hned před tabulí nebo sami, nemusíte číst dál...no, možná radši ano, co kdyby vás paní učitelka přesadila). Hodně dospěláků si myslí, že jim z pusy smrdí proto, že snědli něco ne zrovna voňavého (česnek, cibuli, rok staré olomoucké tvarůžky a podobně). Ve skutečnosti 90 procent zápachu vzniká přímo v ústech, jen zbylých 10 procent způsobuje onemocnění vnitřních orgánů. Pokud máme v pořádku trávicí soustavu, tak i nejsmradlavějšího česneku se můžeme zbavit do deseti minut. Proto naprostá většina lidí může mít ústa voňavá jako růžový sad, stačí jen, aby se jim v nich nehromadily bakterie. Platí jednoduché pravidlo, že kde není plak, nejsou ani bakterie, a tím pádem nehrozí ani zubní kaz, ani zápach z úst.

Na zubní plak je potřeba se řádně vyzbrojit účinnými prostředky – hlavní je správný zubní kartáček. Na mezery mezi zuby se nám bude hodit mezizubní kartáček a tam, kam se ani s ním nedostaneme, zubní nit.

Když zrovna nestojíme před zrcadlem a nebojujeme s plakem sami, pomáhají nám sliny. Působí jako taková nepřetržitá zubní myčka a oplachují z povrchu zubů bakterie. Když mají správné složení, působí dokonce jako dezinfekce. Aby sliny pracovaly, jak nejlépe dokáží, je třeba pít dostatek vody - nejlépe čisté. Určitě jim nepomůžeme různými limonádami slazenými cukrem – na tom si naopak bakterie pochutnávají.

Ale ani slina v nejlepší kondici sama nestačí na boj proti zubnímu plaku. Jenom pomáhá do doby, kdy nastoupíme s kartáčkem a generální úklid provedeme 2x denně sami (prostě ruční práce je ruční práce).

VII. Jdeme na to!

1. Žádná práce nejde od ruky bez kvalitních nástrojů – tedy ani čištění zubů ne! Je proto důležité používat kvalitní zubní kartáček, s jehož výběrem vám poradí zubní lékař. Určitě si nekupujte moc tvrdý a ani na zuby při čištění netlačte. Stejně tak je zapotřebí kartáček pravidelně měnit (kartáček, kde se štětiny ježí do všech světových stran a čistila si jím zuby už prateta Míla, asi nebude to pravé ořechové...)

2. Potřebujeme znát ty správné fígle, jak na věc, tedy správnou techniku čištění. S tím nám poradí odborník.

3. Je jasné, že když si na svoje zuby vzpomeneme asi tak jednou týdně, tak jim to moc nepomůže. Naše zuby by nám byly nejvděčnější, kdybychom si je čistili po každém jídle, ale kdo by na to měl přes den čas (no, my asi ne). Proto bude úplně super, když se budete zubům věnovat pravidelně 2x denně. Jednou ráno, kdy je dobré zuby čistit až po snídani (pokud ji tedy nejste zvyklí ukusovat v poklusu za ujíždějícím autobusem). Večer je dobré postarat se taky o mezizubní prostory – kromě kartáčku budete potřebovat i mezizubní kartáček, který se dostane do všech škvír.

4. Víte o tom, že máte nárok na pravidelné preventivní prohlídky u svého zubaře každý půlrok? Zubní lékař tak má přehled o tom, co se děje v našich ústech a může zasáhnout včas, když je na obzoru nějaký problém. Je proto lepší zajít občas relaxovat do zubařského křesla dobrovolně, než se přiřítit až ve chvíli, kdy se nám v ústech černá kaz velikosti kráteru. Ale nebojte, i v takovém případě si váš zubní lékař poradí.