373ZOBRAZENÍ

Je to už pár let nazpátek, kdy jsem byla s manželem na návštěvě u

příbuzných na chalupě. Seděli jsme večer u táboráku, pojídali špekáčky. Druhý den ráno se mi udělalo špatně. Zvracela jsem, měla průjem a motala se mi hlava. Teplotu jsem neměla.

Zpočátku jsem si myslela, že za to mohou ty buřty, které mému žaludku nějak neprospěly. Situace se ale nelepšila, spíše naopak. Tak jsme jeli domů a hned následující den jsem šla k lékaři. Poslal mě do nemocnice.

S manželem bydlíme celý život v jižních Čechách. Máme tady krásnou přírodu, kterou jsem si začala užívat až před deseti lety, kdy jsem šla do důchodu. Chodili jsme na houby, na borůvky, jezdili jsme na výlety, koupali se v rybnících.

 

U nás v jižních Čechách máme taky hodně klíšťat. Nikdy jsem tomu nepřikládala žádnou zvláštní váhu a ani mě nepřekvapovalo, že zatímco já si po každém návratu domů musím minimálně jedno vytáhnout, na manžela prostě nejdou. Nikdy si nic z lesa nepřinesl. Nechat se očkovat mě vůbec nenapadlo. Proč taky? Vždyť to tady nedělal nikdo.

 

Ale vraťme se k našemu výletu k příbuzným. Doktor mě hned poslal do nemocnice, můj zdravotní stav se mu ani trochu nelíbil. I v nemocnici si mysleli, že nejde o nevolnost z potravin nebo virózu, ale spíše o nějaký neurologický problém. Tak jsem absolvovala lumbální punkci. A diagnostikovali mi mou nemoc: klíšťovou encefalitidu.

 

Léčba probíhala víceméně normálně, poležela jsem si v nemocnici, pak jsem šla domů. O život jsem se nebála, nebylo to nic tak strašného. Abych to zkrátila. Už je to pár let, ale úplně v pořádku nejsem. Každé ráno, když vstávám, se mi s železnou pravidelností zatočí hlava. A pořád mám závratě. S tím souvisí další problémy: mám potíže se psaním, musím se hodně soustředit, aby písmo jakž takž vypadalo.

 

Nejsem žádná padavka, ale takové věci mě prostě otravují. Také mám poruchy stability a rovnováhy, kolikrát se musím něčeho chytit, abych neupadla. A co je nejhorší – dost často mě bolí hlava. A ucho. Už jsem vzdala pokusy spát na levém boku, to mi vyloženě nedělá dobře.

Ale nakonec jsem dopadla dobře. Jsem soběstačná, nemám ochrnuté končetiny, což mi v mém věku reálně mohlo hrozit. Jen už prostě nemůžu dělat všechno tak, jak dřív. Přitom stačilo málo. Za pár stovek jsem se mohla nechat očkovat. Ale tenkrát se o tom tak nepsalo jak dnes. Opravdu jsem o té možnosti nevěděla.