54ZOBRAZENÍ



V dnešním druhém díle o kouření se posuneme od běhu do "běžného" života. Jak moc je kouření nešvarem a jak moc nemocí? Mají být více tolerantní kuřáci nebo naopak nekuřáci? "
Přestal jsem v roce 2000 – a najednou. Ještě pár let potom jsem doma na stole měl nedokouřenou krabičku, ale nikdy jsem si už nezapálil".

Přiznává, že ze začátku to bylo peklo, nejvíce první měsíc. "Hlavně v hospodě člověk neví, co s rukama. Přeci jenom jste zvyklí na ten rituál. Někde jsem četl, ze závislost na nikotinu vzniká asi u jednoho procenta kuřáků a zbytek je závislý pravě na tom rituálu," předává své zkušenosti dále.

Podle odborníků je to se vznikem závislosti složitější – v první fázi jde o různě dlouhou dobu závislost psychickou – na již zmíněném rituálu, partě a situacích, kdy skutečně lze stále přestat bez větších problémů.

Po čase však nastoupí druhá a těžší fáze – závislost fyzická, kdy už "bez toho člověk nemůže být". Musí si zapálit hned po probuzení, mít cigarety neustále u sebe a při pokusu přestat ho trápí abstinenční příznaky, které ho často donutí opět začít. Dokonce i když si zapálí po letech s tím, že kouření bude mít pod kontrolou, může do toho spadnout stejným způsobem jako dříve.

Nikotinové receptory v mozku se totiž již během první fáze závislosti namnoží, ale jejich počet už zůstane vyšší, i když člověk již nekouří, a tyhle receptory neustále chtějí tu "svou" dávku. I tímto lze vysvětlit, proč jsou ve vztahu ke kuřákům a kouření odvyknutí kuřáci "ostřejší" než nekuřáci.

Jako Luboš: "Kouřil jsem od svých 14 do 28 let. A hodně, cca 1,5-2 krabičky denně. Teď po pár letech kuřáky doslova nenávidím, kouř cítím na hodně velkou dálku. Zvlášť v MHD mi to vadí, a to jsem si myslel, jak k nim budu tolerantní, až přestanu kouřit. Taky mám ale pocit, že to byla dobrá příprava na běh, myslím že jsem rychlejší než ostatní právě proto, že jsem na nedostatek kyslíku v plicích prostě zvyklý."

Pokud těmi čtrnácti lety příliš neutrpěla Lubošova vitální kapacita plic, dá se to tak říct. Pokud však chceme trénovat s menším množstvím kyslíku, zajeďme si raději na vysokohorské soustředění. Vzduch tam bude jistě zdravější.

Jak ven ze závislosti?

"Já si myslím, že kdo chce přestat, musí přestat ihned v tom okamžiku, kdy se rozhodl. Žádný takový ty ´dokouřím krabičku´ nebo ´nejdřív to omezím na 10 denně...´ nefungují," radí Patrik svým následovníkům.

Totéž doporučují i odborníci. Pro zmírnění utrpení abstinenčními příznaky je na trhu celá řada přípravků náhradní nikotinové léčby. Náplasti, tablety, žvýkačky či nikotinové špičky by se měly užívat dobré tři měsíce. Během té doby je však nutné osvojit si nový životní styl – třeba začít právě běhat, uvědomit si a eliminovat všechny situace, které kdy sváděly "k hříchu".

Komu to jde hůře, může lékař předepsat také některý z léků na předpis, například Zyban. A ještě lepší a účinnější je odvykat ve skupině, za pomoci odborníků v některém z Center léčby závislosti na tabáku.

"Síla vůle mnohdy nestačí," říká ředitelka České koalice proti tabáku, MUDr. Kateřina Langrová. "Nejdůležitější je se nevzdávat a vědět, že v tom nejste sami," říká. Podobná skupina pomohla v jeho vlasti i "sedmikrabičkovému" Malťanovi Bartolovi, zmíněnému v minulé části.

A propos – za všechno nemůže jen samotný nikotin. Ten kuřákovi "jen" způsobí závislost, které se obtížně zbavuje a zvyšuje mu krevní tlak. Ale spalováním listů tabáku vzniká až 5000 látek, z nichž kolem stovky je škodlivých nejen jemu, ale právě a především lidem okolo, kteří se spolu s ním stávají pasivními kuřáky, pokud musejí kouř dýchat.

Látky, kde nechybí fenol, akrolein, kyanovodík, amoniak, oxid uhelnatý, benzen, toluen, aceton a mnohé další, způsobují nejen obávanou rakovinu, ale především onemocnění srdce a cév, zhoršují nebo mohou dokonce vyvolat alergii či astma, a to už nás rozhodně nemůže nechat v klidu. Rakovinu u citlivých jedinců může způsobit i krátkodobá expozice tabákovému kouři, postižení cév však hrozí nám všem, ať jsme či nejsme jakkoli citliví.

Už po několika minutách v zakouřeném prostředí jsou totiž (u každého!) patrné změny na mikrostruktuře cév, které se ne vždy dokáží vrátit do původního stavu. Jejich stěny jsou propustnější a také náchylnější k usazování k tvorbě sraženin, odkud je už jen krůček k infarktu, mozkové mrtvici, nebo náhlé smrti i u poměrně mladých lidí. Takže, i na to pivečko po tréninku či závodě raději někam jinam, než do zakouřené hospody.