254ZOBRAZENÍ

Krevní oběh  (též kardiovaskulární systém nebo oběhová soustava) je  důležitá orgánová soustava lidského těla, jejíž hlavním úkolem je zajistit přepravu živin a odpadních látek mezi tkáněmi krví. Krevní oběh doplňuje lymfatická oběhová soustava (lymfatický systém), která jej spojuje s tkáněmi při jejich výživě. Do lymfatického oběhu se vstřebávají látky z tenkého střeva, zejména tuky.    

Krevní oběh a jeho orgány

Krevní oběh je tvořen srdcem a cévami. Krevní oběh rozdělujeme na čtyři části, rozlišujícím kritériem jsou přitom funkce, které dané části zajišťují. První část, tepenný oběh, je tvořen tepnami, což jsou cévy vedoucí krev směrem od srdce. Z hlavních tepen vystupují větve vedoucí k jednotlivým tělním orgánům a dalším částem těla. Druhá součást, žilní oběh, je tvořena žilami, což jsou cévy vedoucí krev směrem k srdci. Žilní větve se pak slévají do větších kmenů a vytváření horní a dolní dutou žílu. Žíly jsou výrazně tenčí než tepny. Nejtenčími cévami jsou však kapiláry, drobné cévky včleněné mezi žíly a tepny. Na úrovni kapilár – kapilárního oběhu – pak dochází k vlastní přeměně živin, kyslíku a odpadních produktů mezi krví a tkáněmi. Tenká membrána kapilár umožňuje obousměrný transport, tedy z krve do tkání i ze tkání zpět do krve. Prostřednictvím kapilár je tak propojený krevní oběh spojen s lymfatickým systémem. (Čtvrtou součástí krevního oběhu je plicní oběh, přičemž oběh krve mezi srdcem a plícemi je zajišťován jak tepnami, tak žilami. Zde však vedou tepny krev zpět ze srdce, zatímco žíly do srdce. V plicních kapilárách se krev okysličuje a vylučuje oxid uhličitý. Okysličená krev se pak žilami vrací do srdce. ) Zatímco první tři součásti krevního oběhu tvoří velký neboli systémový oběh, plicní oběh je považován za samostatnou součást – malý krevní oběh.

Lymfatický systém x krevní oběh

Lymfatický systém není součástí krevního oběhu, jedná se paralelní systém, který však na rozdíl od krevního oběhu není uzavřený. Lymfatický systém začíná (jak bylo uvedeno výše) na úrovni mízních kapilár, které mají větší průměr než krevní kapiláry, a mohou proto propouštět veškeré látky včetně tuků. Tekutina protékající lymfatickým systémem se nazývá lymfa neboli míza a probíhá jednosměrně: z lymfatických kapilár jde do lymfatických cév, a následně do mízovodů. Největším mízovodem je hrudní mízovod.  Hlavní funkce lymfatického systému jsou tři. Zaprvé, zajistit odvod přebytečného množství tkáňového moku a vrátit jej do oběhové soustavy, tedy odvod přebytečných tekutin. Zadruhé, zajistit odvod tuků z trávicí soustavy do horní duté žíly, které nemohou z výše uvedených důvodů projít krevními kapilárami.  Třetí důležitou úlohou lymfatického systému je odvádět z těla škodliviny a zajišťovat správnou funkci imunitního systému. K filtraci mízy dochází v mízních uzlinách, které jsou rozmístěné po celém těle, a představují orgány lymfatického systému.

Celulitida a její léčba

Vztahu mezi krevním oběhem a lymfatickým systémem se využívá při léčbě celulitidy, která je poruchou lymfatického systému, kdy dochází k hromadění vody, tuku a odpadních látek v podkoží s následkem otoků a vzniku nevzhledných hrbolů a dolíčků na kůži (protože tyto látky jsou vytlačovány ven). Jedna z nejúčinnějších metod používaná k odstranění projevů celulitidy lymfodrenáž – prokrvuje postižená místa, čímž aktivuje činnost lymfatického systému, a napomáhá tak vyplavování zadržování těchto přebytečných látek ven z těla.  Z tohoto důvodu se také jako součást léčby a prevence celulitidy doporučuje pravidelná pohybová aktivita, která vede k prokrvení svalů a přes lymfatický systém k vyplavování nadbytečných tekutin, tuků a odpadních zplodin.