337ZOBRAZENÍ

Zahlédla jsem ji. Až se mi dech zatajil. Nemohla jsem uvěřit, že jsem ji zase potkala, je tak vzácná. Ne každý ji zpozoruje, kolikrát tě překvapí tam, kde ji vůbec nečekáš.

Bylo v ní něco, něco, co mne donutilo zastavit se v každodenním spěchu. Opravdu jsem se zastavila a zírala na ni. Nemohla jsem se vynadívat. Chtěla jsem se jí dotknout, chytit ji, odnést si ji domů, ale to nejde, to by ji zničilo. Patřila tam, kde právě byla.

Jak byla přirozená, svěží a obdivuhodná. Nedokázala bych nic takového vytvořit. Vznikla sama, nebo ji snad pro nás stvořil Bůh (je-li), aby nás těšila v našem smutném, špinavém a ošklivém světě. Byla dokonalá.

Někdy jsem ji ani neviděla, jen slyšela a nebo cítila. Ale nejsilnější byla, když jsem ji mohla vidět, slyšet i cítit zároveň.

Potěšila mě na celý den, nikdy na ni nezapomenu. Jednou jsem ji poznala a už ji budu mít pořád v srdci. A budu se k ní chtít vrátit a vídat ji znovu. Vůbec mi nevadí, že tu není jen pro mne, ale pro všechny. Naopak, je daleko lepší se o ni podělit, ukázat ji těm, kteří si ji nevšimli.

Kdo ji hledá, tak ji nachází.

Je to krása.