91ZOBRAZENÍ



Tu zkoušku nemůžu dát“, „zase jsem přibrala, viď?“, „nejsem pro Tebe dost dobrá!“, takové a podobné věty často slýchá partner? Vidíte se skutečně tak, jak mu popisujete, nebo se úmyslně na oko podceňujete ještě více než ve skutečnosti, aby Vás okolí utvrzovalo v dojmu, že jste skvělá?


Ať jste 160centimetrová baculatá bruneta, dlouhonohá blondýna, ať máte maturitu či červený diplom, nacházíte na sobě spoustu chyb. Nejčastěji se zřejmě týkají vzhledu, který sice samozřejmě je velmi důležitý, ve většině životních situací je však až druhořadý. Uvědomte si, jaké máte kamarády a známé? Řešíte, jestli má přítelkyně 10 kilo navíc oproti ideální váze, nebo zda kamarád nosí brýle s osmi dioptriemi? Samozřejmě že ne. Záleží Vám na tom, jací druzí jsou, jak se k Vám chovají, zda máte společné zájmy a jste naladěni na stejnou vlnu. Rozhodující tedy není ani vzhled ani dosažené vzdělání. To však samozřejmě potřebujete v profesním životě, v tomto případě však není důvod k podceňování se, neb vždy se můžete přihlásit na večerní kurzy, do jazykové školy či si jinak zvýšit kvalifikaci.

Pokud se vidíte trochu kritičtěji, než je zdrávo, což je případ většiny žen, vše je v pořádku a naopak se můžete motivovat k lepším výkonům, ať už ve škole, práci či třeba v pravidelném cvičení. Jestliže se však denně utápíte v chmurných myšlenkách na to, jak jste ošklivá, nezajímavá, hloupá a neschopná a navíc těmito žalozpěvy „bavíte“ každého ve Vašem okolí přítelem počínaje a zubařkou konče, pak je tu problém. Hrozí totiž, že více než Vašich případných pár kil navíc nebo jakákoliv jiná „nedokonalost“ začne okolí štvát Vaše neustálé sobecké hořekování a právě kvůli němu si Vás přestane vážit a omezí komunikaci s Vámi.

„Petra jsem měla opravdu ráda, od první chvíle co jsme se potkali to jiskřilo. Ani jeden jsme nikam nespěchali, ale bylo to oboustranné, a tak po čase kamarádství přešlo v něco víc.“, popisuje klasické začátky vztahu Helena /23/. „Jakmile jsem si ale mohla být jistá, že mě opravdu chce, začala jsem s hysterickými záchvaty, při každé schůzce jsem mu opakovala, že si mě nezaslouží, má na víc než na takovou bezvýraznou tuctovku. Zpočátku mě vždycky objal a mile mě utěšoval, že jsem pro něj ta jediná a ať zapomenu na takové depresivní řeči. Po čase ho to ale přestalo bavit....“, dodává smutně Helena, se kterou se Petr po měsíci chození rozešel. Měl ji moc rád, spojovaly je zájmy i životní styl, ale velmi brzy ho přestalo bavit stýkat se s neurotičkou, která touží být neustále litována, a již musel neustále utěšovat a vyvracet její scestné podceňující se myšlenky. Žádný happy end se nekonal, Petr si po čase našel novou slečnu, která mu sice povahově není tak blízká jako Helena, nicméně je veselá a zdravě sebevědomá. Helena je stále ještě sama, zpětně si ale začala uvědomovat, že vztah snů možná ztroskotal právě kvůli jejím zcela absurdním výlevům. Proč takové chování praktikovala?

Důvodů může být spousta, od špatného rodinného zázemí v dětství přes posmívání krutých dětí v pubertě až po vrozené rysy trpitelky. Pokud patříte k ženám, které neváhají svěřovat se na potkání s každou svou nežádoucí pihou či niternými neúspěchy a navíc se nebráníte ani hysterickým výstupům, můžete si být téměř jistá, že spíš než kvůli oněm drobným vadám na kráse či tomu, že máte do dneška kvůli dyslexii problémy s pravopisem, přijdete o přátele kvůli Vašemu chování, které může být, přiznejme si to, k nevydržení.

Je běžné, že se se svými problémy a pocity svěřujeme, pro ženy je to přímo přirozené. Dávejte si však pozor, komu a jak často co sdělujete. Kromě faktu, že své přátele a partnera dozajista velmi brzy otrávíte, jestliže se s dost intimními záležitostmi o své osobě svěřujete i např. kolegům z práce, které nemáte dostatečně „proklepnuté“, můžete se dočkat docela nepříjemného překvapení v podobě prozrazení Vašich zcela soukromých informací, které sice s nadšením sdělíte Vaší účetní, bavit se o nich ale s celou firmou rozhodně nechcete.

Ohraný recept, abyste si sepsala Vaše dobré a špatné stránky již doporučovat nebudu, neb jste ho již jistě párkrát vyzkoušela. Nic však není osvědčenějším způsobem, jak se dozvědět, zda si určité vlastnosti a fyzické atributy vyčítáte oprávněně, než vyzpovídat dva, tři opravdu dobré přátele, kterým důvěřujete už x let, partnera a navíc maminku. Zeptejte se, zda jim vadí totéž, co si vyčítáte Vy sama a o čem jim dennodenně vyprávíte, nebo zda jde pouze o Váš osobní mylný dojem. Druzí Vás vidí ve zcela jiném světle a možná se dozvíte, že spíš než Vaše fyzické nedokonalosti vadí Vašim blízkým to, že jste se s nimi již delší dobu od srdce nezasmála a odmítáte již dlouho nabízené pozvání na večeři, neb přece musíte po páté hodině jíst pouze zeleninu.

Pokud Vy sama sebe začnete vidět v jiném světle než dosud, jste na dobré cestě k plnohodnotným vztahům, osobním i pracovním úspěchům. A o to přece jde, že?