43ZOBRAZENÍ

Egyptská královna Kleopatra nedala dopustit na hennu, aby docílila svých terakotových drápů,

zatímco ve Středozemí manželka římského císaře Nerona Poppaea k obarvení nehtů namíchala kombinaci "dračí krve"a jehněčího tuku. Henna byla vhodným "líčidlem" rukou až do 17. století, pak vynalezly ženy v Orientu mnohem rafinovanější způsob. Do nehtového lůžka vstřikovaly organická barviva, aby jim již přímo rostly kolorované nehty. Rok 1917byl pro barevné nehty rokem vskutku revolučním - představil se první tekutý růžový lak. A od roku 1920 jste si mohly barevné laky na nehty zakoupit v drogériích i lékárnám na celém světě. Z barevné škály představoval nejoblíbenější odstín červenou, po ní následovala zelená,zlatá, kaštanová a dokonce i černá. Myšlenka kombinace podlaku a nadlaku pomohla na konci 30. let minulého století rozšířit popularitu lakování nehtů. Poté, co se během II. světové války chemikálie používané k produkci laků staly vzácnými, hledali chemici k jejich výrobů nový zdroj. Nakonec materiál vytvořili natavením filmu s přidanými barvivy. Tento produkt s vysokým leskem byl předchůdcem dnešních laků na nehty.

HLAVNÍ PROUD

Legenda moderní manikúry se zrodila ve Francii 18. století díky dnes prostému odstranění záděry, které si "objednal" francouzský král LudvíkXV. Doktor Sitts, jemuž se pocty králi vyhovět dostalo, vytvořil následně péči o ruce s použitím pomerančového dřívka přejatého z dentálních nástrojů. Sitts své zkušenosti poskytl neteři, která novou službu rozšířila dál po královském dvoře. Komercializace péče o ruce serozmohla na přelomu 19ř a 20ř století, kdy firmy (jako newyorský salon Riker's Manicure Parlour) zásobovaly Ženy jednoduchými i luxusními sadami k péči o nehty prodávanými v drogeriích. Sady obsahovaly leštící pudr, leštěnku, kelímek s krémem na ruce a pomerančové dřívko. Jak zájem o péči o ruce vzkvétal, produkty byly vylepšovány přidáním lesku na nehty, čímž se celkový vzhled rukou zkrášlil. První laky na trhu byly ve formě pasty, ta se nanášela na nehty a poté leštila.

ČÍM DELŠÍ, TÍM LEPŠÍ

Obliba délky nehtů byla vždy řízena a určována pouze kulturou, zdalekane časem. Za vlády čínské dynastie Ming (1368 - 1644) si šlechtičny naznamení toho, že nemusejí manuálně pracovat, nechávaly růst nehty až do délky 25 centimetrů. Stříbrné nebo zlaté kryty nehty chránily před poškozením. Čínští muži té doby také nosili dlouhé nehty -symbolizovaly jejich mužnost a schopnost chránit se od zlého. Pokud dlouhé nehty nenarostly, umělé se upevňovaly na konce prstů tak, aby je o několik centimetrů prodloužily. Ženy ve starověké Číně si k zesílení nalepovaly na vlastní nehty rýžový papír. "Juliette manicure", která se z Francie dostala do USA v roce 1930, přikládala na povrch nehtu pláténko nebo papír z čajového sáčku a fixovala jej silným nánosem laku. Než se v roce 1980 objevil takzvaný "fiber glass", manikérky upřednostńovaly hedvábí a plátěné obaly před papírem, jelikož držely lépe.

PŘEDCHŮDCE MODELÁŽE NEHTŮ

Od 50. let minulého století se péče o nehty stala běžnou součástíŽenského zkrášlování. Úprava nehtů rozšířila obzory Ženské módy. Každýtoužil mít skvostné nehty a všem, kterým nehty přirozeně nechtělypovyrůst, nezbývalo než zkoušet alternativní způsoby. Ženy vytvářelynehtové tipy povětšinou z jakýchkoli tuhých materiálů. Řadaprofesionálních manikérek té doby používala části skutečných nehtů naprodloužení konců nehtů svých klientek. "Nástavce" se přilepovaly apotahovaly papírem. Nehty na prodloužení byly odkupovány přímo odjedinců nebo z takzvané nehtové banky, kde byly uloženy ve zvláštnímroztoku zabrańujícím jejich kroucení. Legenda praví, že jeden dentistadocela náhodně odstartoval nehtový průmysl tak, že zamaskoval akrylovýmdentálním přípravkem okousané nehty své ženy. Psal se rok 1960, kdyžchemici začali prodávat akryl manikérkám a nehtový průmysl vstoupil dodnes už vyjetých kolejí.

ROZVOJ MODELÁŽE NEHTŮ - AKRYL

Akryly rozjely nehtový průmysl 60. a 70. let 20. století nabídkou dlouhých a silných nehtů všem milovníkům módy. Od 80. let nastal průmyslový boom: objevila se první obchodní publikace, na veletrzích se setkávaly manikérky všech zemí a vývoj nových přípravků urychloval vznik nail designu jako profese. Nové akrylové nehty měly i své stinné stránky, za nimiž stála klíčová ingredience, tzv. methyl metakrylát -nehty byla příliš tvrdé, což je skvělá kvalita pro zuby, ale nebezpečný moment pro umělé nehty. Navíc aplikační proces nevábně voněl amanikérské salony tak byly místem k nepřežití pro zákazníky i nail designérky. Na konci 70. let tento materiál nahradil ethyl metakrylát,flexibilnější materiál, jenž při práci tolik nezatěžoval vzduch. Na začátku 80. let stále panovala nespokojenost se zápachem akrylových materiálů, hledaly se proto nové alternativy. A výsledek? Gely.  Měly ovšem tvrdý start, bylo těžké s nimi pracovat a celkově vykazovaly nízkou kvalitu. Proto příliš nezaujaly a následně je výrobci stáhli z kosmetického trhu. Až počátkem 90. let vylepšená technologie vrátila sofistikovaný UV gelový systém zpět do hry. Klasikav podobě tmavých laků na nehtech. Pastelové, perleťové a jiné nenápadné odstíny se do historie nezapsaly tolik jako uhrančivě temné laky. Od 50. let minulého století se dostaly do módy akryly a nabídly možnost všem, kteří toužili po dlouhých nehtech, aby je skutečně takové mohli nosit, doba 90. let přinesla revoluci i pro akryly. Nové technologie umožnily výrobcům splnit nejrůznější potřeby nehtových designérek. S přípravky se příjemněji pracovalo, i výsledky byly neporovnatelnělepší. Inovované systémy bez zápachu představené v tomto desetiletí a nové produkty (jako rychletvrdnoucí systémy a barevné akryly) poskytly nehtovým designérkám ideální prostor pro uspokojení přání každého klienta.