53ZOBRAZENÍ


Dětství by mělo být nejšťastnějším obdobím v životě člověka. Lidé se ve vzpomínkách stále vracejí ke svému bezstarostnému životu. Ne každému se ale poštěstí narodit se do fungující rodiny, od které se šťastné dětství odvíjí. Působení vnějšího okolí má na dítě neuvěřitelný vliv.

Zážitky na celý život

Dětství je obdobím, kdy se z jedince stává osobnost a kdy si každý začíná utvářet vlastní pohled na svět. Přitom jsme ovlivňováni svojí primární rodinou, ve které vyrůstáme a která nás vychovává. Rodiče dětem vštěpují, co je dobré a co je špatné. Za různé prohřešky ukládají tresty, ze kterých si dítě může nést následky po celý život. Později velkou roli sehraje i škola a vrstevnická skupina.


Dětská psychika je velmi citlivá. Silné emotivní zážitky se nedají z paměti jen tak vymazat, ať se snažíme jakkoli. Takové zážitky nemusí být jenom negativního charakteru, i když právě ty bývají častým traumatem, které se na budoucnosti mohou zřetelně podepsat. Pokud dítě vyrůstá v neúplné nebo nefungující rodině, bezesporu trpí. V pozdějším věku při výběru partnera je jedinec opatrný a také nároky na partnera jsou vyšší. Je to vcelku logické, že nechce nepříjemné zážitky opakovat i ve své sekundární rodině. Jenže podobný „blok“ a nepříjemné vzpomínky mohou vést k úplně stejným koncům.

Jak nás ovlivňují matka a otec

Ještě důležitější než vztah mezi rodiči samými je vztah dítěte a rodiče. Jestliže je na nás například matka až neúnosně hodná, dovolí nám vše možné a nemožné, budeme s tím mít v dospěláckém životě problém. Lehce si totiž zvykneme, že všechno dostaneme lehce a bez boje, což nás v životě rozhodně neposílí, ba naopak, bude to pro nás představovat velikou zátěž a nesnadné vyrovnávání se s touto skutečností.

Co se týče otce a dítěte, bývají vztahy někdy náročnější než s matkou. Přeci jen otec může znamenat pro dítě větší autoritu, citlivější děti z něj mohou mít někdy i strach, pokud je jeho výchova přísná. To dokazují i slova Andrey (26): „Můj otec byl na nás vždycky docela přísný, dost nás okřikoval a hodně věcí nám zakazoval. V rodině musel o všem vždy rozhodovat a mít při všem poslední slovo. Měla jsem z něj často strach a kvůli tomu jsem dost zanevřela na otce ostatních kamarádek, potom i svých kluků. Pokud byl jejich otec doma, nikdy jsem k nim nešla. Až postupem času jsem se s tím naučila bojovat a zjistila jsem, že se se mnou od dětství táhne toto trauma z otců.“

Sourozenci

Pokud je někdo jedináček, nemůže nikdy poznat sourozeneckou lásku. I když se v dětství sourozenci často perou, nenávidí se k smrti, v dospělosti jsou za sebe rádi. V dětství jsou vztahy mezi sourozenci ale napjaté. Ti starší mívají pocit, že jsou jejich mladší bratříček či sestřička upřednostňováni, více rozmazlováni, a jsou tudíž středem pozornosti. Potom se ti starší brání nejrůznějšími metodami, které si s sebou mohou nést až do dospělosti.

Z pohledu mladšího sourozence je to trochu jiné. Mladší sourozenec se mnohdy cítí ponížen například tím, že musí dědit obnošené věci po svém starším sourozenci, což pro něj představuje určitý zásah do psychiky. Necítí se být sám sebou, což se v dospělosti také může promítnout.

Velkou chybu dělají rodiče i v případě, že mezi sebou sourozence srovnávají. Nikdo ale nemůže být stejně nadaný. Proto nikomu nepomůžou větami typu „Barunka by to udělala tak a tak, vezmi si z ní příklad“ nebo „jak je možné, že neseš další pětku, když to Pepíček dokázal napsat na dvojku“. Tímto srovnáváním se snižuje cílevědomost a sebevědomí. V dospělosti se proto promítá zásadním způsobem.

Ovlivní nás i maličkosti

Nejen podstatné, ale pro některé jedince zcela nezásadní věci můžou ovlivnit život člověka, nebo se k nim při nejmenším ve svých myšlenkách často vrací. Když nám například některé z dětí (někdy se může jednat i sourozence) ublíží třeba pouhým slovem, můžeme si z toho vzít do budoucnosti ponaučení a naučíme se i bránit.

Velkou roli v našich životech hrají také věci, kterými jsme obklopeni. Ať už je to oblíbená panenka, roztomilý plyšový králíček nebo společenská hra. Některých věcí se nedokážeme ani po několika letech vzdát, jelikož nám připomínají šťastné období.

Také oblečení, do kterého nás naše maminky neustále nutily, sehrávají určitý význam. Vždyť si určitě vzpomenete na tolik neoblíbené punčocháče se dvěma švy na zadní části nebo nepohodlné šatičky, jež zdobilo nadměrné množství krajek. My se v nich necítily dobře, byly jsme si nejisté a měly pocit, že se na nás všichni koukají. Proto si v pozdějším věku vybíráme šaty podle toho, jak se v nich cítíme.

Život malého dítěte je tedy zásadně ovlivněn okolím, ve kterém žije, a především rodiči a jejich výchovou. Člověk si až mnohem později uvědomí, jestli mu dosavadní způsob života vyhovoval, či ho chce změnit ve všech možných směrech. A to vše se děje právě na základě vzpomínek a zkušeností z dětství.

Diskuze k článku Přidat komentář k Co si odnášíme z dětství

Nadpis: