205ZOBRAZENÍ


SLOVNÍČEK DŮLEŽITÝCH TERMÍNŮ




Abstrakce – schopnost oddělit podstatné od vedlejšího a myslet na symbolické úrovni.

Abulie – úbytek, útlum, nedostatek vůle.

Afektivní porucha – porucha nálady.

Akutní polymorfní psychotická porucha s příznaky schizofrenie nebo bez nich – krátkodobé psychotické onemocnění (epizoda onemocnění odeznívá do 1 měsíce, má akutní začátek a velkou měnivost příznaků).

Ambivalence – neschopnost se rozhodnout, současná existence dvou názorů na tutéž věc, jeden ze schizofrenních příznaků.

Anhedonie – neschopnost dosáhnout pocitu uspokojení a radosti.

Anticholinergikum – lék, který působí proti extrapyramidovým nežádoucím účinkům (třes, ztuhlost, neklid s nucením k přešlapování atd.) neuroleptik (např. benzatropin – Apo-Benztropin, biperiden – Akineton).

Anticholinergní účinky – nežádoucí účinek léčby některými antipsychotiky, projevující se suchem v ústech, zácpou, zrychlenou srdeční frekvencí a přechodným snížením možnosti zaostřit zrak.

Antidepresiva – léky používané k léčbě poklesu nálady – deprese (amitriptylin – Amitriptylin, dosulepin – Prothiaden, moclobemid – Aurorix, fluoxetin – Deprex, citalopram – Seropram, sertralin – Zoloft, venlafaxin – Efectin atd.).

Antipsychotická krizová intervence – způsob udržovací léčby charakterizovaný postupným vysazením antipsychotik a jejich nasazením pouze v případě nového vzplanutí psychotických příznaků. V současné době to není doporučovaný způsob udržovací léčby.

Antipsychotická včasná intervence – způsob udržovací léčby charakterizovaný postupným vysazením antipsychotik a jejich nasazením v případě objevení se tzv. prodromálních příznaků psychózy. V současné době to není doporučovaný způsob udržovací léčby.

Antipsychotikum (starší název neuroleptikum) – lék působící proti psychotickým příznakům. Často je používán i v nepsychiatrických oborech – např. v gynekologii – proti zvracení.

Anxiolytika – léky snižující úzkost (alprazolam – Neurol, Xanax, clonazepam – Rivotril, bromazepam – Lexaurin aj.)

Atypické antipsychotikum – antipsychotikum nové třídy, charakterizované dobrou účinností na pozitivní i negativní příznaky psychotického onemocnění s malým počtem nežádoucích účinků (clozapin – Leponex, ziprasidon – Zeldox, risperidon – Risperdal, Rispen, olanzapin – Zyprexa, quetiapin – Seroquel, amisulprid – Solian, sertindol – Serdolect, sulpirid – Dogmatil, tiaprid – Tiapridal, aripiprazol – Abilify).

Autismus – projev „stažení se do sebe“, snížení kontaktu nemocného s jeho okolím, sociální izolace. Jedinec je pohroužen do svého života, do svých představ, které jsou pro něj důležitější než realita. Chybí emoční kontakt s prostředím, oblast zájmů nemocného se postupně zužuje.

Biologická psychiatrie – psychiatrická škola zdůrazňující biologické (fyzikální, chemické, neurologické, infekční aj.) příčiny psychických onemocněních, z nichž pak odvozuje metody léčby – farmakoterapii a jiné biologické léčebné metody.

Bipolární afektivní porucha – psychické onemocnění charakterizované střídáním období poklesu nálady – deprese (nespavost, smutek, ztráta zájmů, ztráta výkonnosti, úvahy o smrti) s obdobími zvýšené nálady – mánie (nespavost, zvýšená aktivita, nerozumné nákupy, pohlavní nezdrženlivost, nesoustředivost, nadnesené sebehodnocení vlastní osoby atd.). Mimo tyto tzv. fáze pacient nemá žádné obtíže. Bleuler, Eugen – německý psychiatr, který rozdělil onemocnění schizofrenií na jednotlivé podtypy.

Bludy – nemocný, který trpí bludy, věří něčemu, co nedává smysl ostatním kolem. Charakteristický je mylný obsah, nesprávný úsudek a chorobné přesvědčení, které nelze rozumovými argumenty vyvrátit. Typickými bludy jsou pocity pronásledování, špehování, zvláštní síly, schopnosti spasit atd.

Demence – úbytek intelektových schopností a paměti, které již byly vytvořeny.

Depotní antipsychotika – injekční forma antipsychotik, kde účinná látka je vázána na olejový nosič, z něhož se pomalu uvolňuje. Po aplikaci jsou účinná až pět týdnů (flufenazin – Moditen, oxyprotepin – Meclopin, flupenthixol – Fluanxol, zuclopenthixol – Cisordinol depot, risperidon – Consta).

Deprese – duševní stav s dlouhodobě pokleslou náladou a dalšími doprovodnými příznaky, jako je úzkost, pocity bezmoci a bezcennosti, s ochromením vůle, celkovým zpomalením, poruchami spánku, ztrátou zájmu a event. myšlenkami na sebevraždu.

Deprese s psychotickými příznaky – nejzávažnější forma depresivního onemocnění, charakterizovaná výskytem halucinací a bludů.

Dezorganizované chování – nemocní trpící psychózou se mohou pohybovat velmi pomalu, opakovat různá gesta, výrazy, pohyby.

Dezorganizované myšlení a řeč – nesouvislosti, nepochopitelnosti v myšlení a řeči.

Doba nástupu účinku – doba od zahájení léčby k objevení se prvních prokazatelných účinků léčby.

Dopamin – jeden z neurotransmiterů, který sehrává centrální roli při vzniku psychotického onemocnění.

Dvojitě slepá studie – léková či jiná studie porovnávající účinnost dvou látek, či dvou léčebných postupů, kdy pacient ani hodnotitel (lékař) nevědí, jaká látka je komu podávána.

Extrapyramidové příznaky (EPS, parkinsonoid) – nežádoucí účinek léčby antipsychotiky, většinou závislý na dávce a dobře ovlivnitelný jinými léky. Projevuje se pocitem ztuhlosti, třesem, sníženou pohyblivostí, v některých případech křečemi některých svalových skupin.

Genetika – nauka o dědičnosti.

Halucinace – nemocný slyší, vidí, čichá, chutná, cítí něco, co neexistuje. Nejčastější jsou sluchové halucinace ve formě hlasů, které komentují jednání nemocného, hovoří o něm, či mu nadávají nebo poroučejí.

Hebefrenní schizofrenie – forma schizofrenie, pro kterou je charakteristická porucha chování (klackovitost), bizarnosti v chování, nepředvídatelnost chování, nesouvislosti v projevu a myšlení.

Hlasy – nemocnými často užívaný termín pro sluchové halucinace.

Hypnotika – léky k navození spánku (midazolam – Dormicum, zolpidem – Stilnox, zopiclon – Imovane aj.)

Iluze – jedna z poruch vnímání, zkreslení vjemu. Na rozdíl od halucinace zde existuje reálný podnět, který působí na čidla, ale je zkresleně vnímán.

Impulsivita – jednání bez rozmyslu. Okamžitá realizace chorobného nápadu, často nevědomá.

Incizivní antipsychotika – klasická antipsychotika, jejichž účinek není doprovázen útlumem (haloperidol – Haldol, Haloperidol aj.).

Katatonní schizofrenie – forma schizofrenie, pro kterou jsou charakteristické poruchy tzv. psychomotoriky – buď ve smyslu zvýšení, tj. excitovanosti a výskytu bezcílných a neúčelných pohybů, anebo naopak ve smyslu snížení, tzv. katatonní stupor (pacient nemluví, setrvává v poloze, do které je nastaven atd).

Kognitivní deficit – narušení zpracování nových informací, paměti, koncentrace, pozornosti, plánování, řešení úkolů, řečových schopností apod.

Kraepelin, Emil – německý psychiatr, který koncem 19. století definoval klinický obraz schizofrenie a odlišil ho od bipolární poruchy.

Léčba nízkými dávkami antipsychotik – způsob udržovací léčby psychotických onemocnění charakterizovaný podáváním nízkých dávek antipsychotik. Je zatížen vyšší mírou relapsu příznaků.

Negativní příznaky schizofrenního onemocnění – popisují oslabení nebo ztrátu některých funkcí psychiky. Ačkoli jsou ve svých projevech méně dramatické než příznaky pozitivní, ovlivňují výrazně životní aktivitu, styl a „fungování“ nemocného. Mohou být také příčinou rodinné neshody. Nemocný je považován za líného, nesnažícího se, nespolupracujícího. K negativním příznakům řadíme oploštělý afekt, sociální stažení, obtíže v abstraktním myšlení, ztrátu spontaneity, stereotypní myšlení, abulii, ztrátu zájmu o sociální kontakty a anhedonii – viz samostaně.

Neuroleptický maligní syndrom – potenciálně smrtící komplikace léčby antipsychotiky spojená se ztuhlostí, poruchou vědomí a vysokými horečkami. Její výskyt u atypických antipsychotik je minimální.

Neuron – nervová buňka, základní stavební součást mozku.

Neurotransmiter – chemická látka vylučovaná nervovou buňkou a nesoucí signál ze zakončení jedné nervové buňky na druhou, kde působí v místě zvaném receptor. Při poruše množství nebo dostupnosti některého z nich se pravděpodobně objevují psychotické příznaky.

Nežádoucí účinky antipsychotik – účinky, které nejsou léčebné, způsobují nepříjemné prožitky nemocným. Jsou důsledkem působení léků v celém mozku, tedy nejen v oblastech, které chceme ovlivnit k potlačení příznaků nemoci. Většina nežádoucích účinků je přechodná a dobře ovlivnitelná.

Náhled – schopnost diferencovat mezi realitou a stavem nemoci, či uznání přítomnosti nemoci, jež umožňuje aktivně se podílet na její léčbě.

Obtíže v abstraktním myšlení – nemocný dokáže myslet pouze v konkrétních termínech. Činí mu obtíž dostat se za detail, uchopit problém v celé jeho šíři.

Odpověď na léčbu – snížení výskytu či závažnosti příznaků poruchy o 50 % a více. Stav odpovědi na léčbu neznamená nutně, že je pacient zcela bez příznaků, tj. že dosáhl remise.

Oploštělý afekt – stav, ve kterém nemocný vyjadřuje méně emocí, málo se směje, málo pláče, není schopen radosti. Je jako krajina, která nemá hory ani údolí; není smutný ani veselý, působí dojmem prázdnoty.

Paranoidita – vztahovačnost, falešný pocit, že události mají nějaký vztah k nemocnému, že činnost ostatních je vedena za účelem mne poškodit, ublížit mi.

Paranoidní schizofrenie – forma schizofrenie, pro kterou je typický výskyt halucinací a bludů. Bludy bývají obvykle persekuční a halucinace sluchové.

Placebo – tableta či kapsle s neaktivní látkou, podávané v rámci lékových studií k zjištění účinností nové, zkoumané látky v porovnání s látkou neaktivní.

Placebo reakce – reakce na léčbu, která není způsobena farmakologickým účinkem léků, ale vlivy psychologickými (sugesce, důvěra v léčbu, pozitivní očekávání od léčby). Většinou se objevuje velmi rychle, ale není stabilní (krátkodobá zlepšení bezprostředně po zahájení léčby).

Porucha kontaktu s okolím – nemocný se vyhýbá očnímu kontaktu, při rozhovoru vypadá znuděně, nepřítomně, bez vřelosti.

Porucha s bludy – psychotické onemocnění charakterizované výskytem jednoho či více bludů, při kterém nejsou přítomny poruchy vnímání – dříve označováno jako paranoia.

Pozitivní příznaky schizofrenního onemocnění – vyjadřují přebývání, nadměrnost či zkreslenost psychických funkcí. Často bývají jejich projevy velmi dramatické. Mohou výrazně ovlivňovat chování nemocného. Patří k nim halucinace, bludy, formální poruchy myšlení, dezorganizované chování, dezorganizované myšlení – viz samostatně.

Prodromální (varovné) příznaky – příznaky varující před možností nového výskytu psychotických příznaků (nespavost, deprese úzkost bez příčiny, časté rozlady, neobvyklosti v chování, ztráta zájmů atd.).

Psychiatr – lékař specializovaný na léčbu psychických onemocnění. Může používat léčbu prostředky jak biologickými, tak nebiologickými.

Psychiatrie – medicínský obor zabývající se diagnostikou, léčbou a rehabilitací duševních onemocnění.

Psycholog – v našich podmínkách absolvent filosofické fakulty, obor psychologie. Zabývá se léčbou psychických onemocnění nebiologickými metodami, tj. psychoterapií, resocializací, rehabilitací. Má nezastupitelnou úlohu v diagnostice psychických obtíží. Pracuje samostatně či v týmu s psychiatrem a jinými profesionály oboru péče o duševní zdraví.

Psychoterapie – metoda léčby psychických obtíží založená na působení nebiologických léčebných prostředků (slovo, pohyb, vztah).

Psychóza – onemocnění charakterizované závažnou poruchou procesů vnímání a poznávání (např. halucinacemi a bludy), neschopností odlišit realitu od fantazie, poškozeným posuzováním reality a poruchou chování. Psychózy mohou probíhat akutně či chronicky. Objevují se v každém věku. Vyvolávající příčiny mohou být různé.

Receptor neuronu – bílkovina zabudovaná ve stěně nervové buňky, která je schopná přenášet zevní signál do jejího nitra, a tím měnit její funkci. Při změně fungování některých receptorů či signálu pravděpodobně vzniká psychóza.

Relaps – nové vzplanutí psychotických příznaků.

Remise – období bez příznaků choroby.

Schizoafektivní porucha – psychotické onemocnění charakterizované výskytem příznaků schizofrenie i bipolární afektivní poruchy.

Schizofrenie – skupina psychóz definována jako jednotné onemocnění německými psychiatry Kraepelinem a Bleulerem. Nejzávažnějšími symptomy jsou halucinace, bludy, porucha citového prožívání ve smyslu oploštělosti, nesouvislost v myšlení, stažení se do vlastního světa a ztráta zájmu o vnější svět. Existují různé varianty průběhu onemocnění, z nichž nejčastější je charakterizována opětovnými vzplanutími akutních obtíží a postupným uzavíráním se do vlastního světa a ztrátou zájmu o okolí a svojí úlohu v něm. Dělí se na formu paranoidní, katatonní, hebefrenní a simplexní.

Schizofreniformní porucha – akutně probíhající onemocnění, které má příznaky schizofrenie, končí však do jednoho měsíce.

Serotonin – jeden z neurotransmiterů, který sehrává centrální roli při vzniku psychotického onemocnění.

Simplexní schizofrenie – forma schizofrenie, u které se nevyskytují halucinace a bludy. Od počátku dominují tzv. negativní příznaky. Charakteristickým rysem onemocnění jsou postupně, plíživě se rozvíjející ochuzení zájmů, selhávání v běžných sociálních situacích a sociální izolace.

Sociální pracovník – pracovník specializovaný na pomoc pacientovi v řešení sociálních otázek (pracovní neschopnost, bydlení atd.). Většinou je členem týmu, který se zabývá léčbou duševního onemocnění.

Sociální stažení – nemocný je nekomunikativní, izolovaný. Má málo zájmů a kontaktů s okolím.

Stereotypní myšlení – neustálé návraty ke stejným tématům. Pacient věří věcem, které nemají důvod. Opakující se myšlenky se neustále vracejí, vtírají a narušují myšlení pacienta.

Suicidium – sebevražda, úmyslné a dobrovolné ukončení života.

Tardivní dyskineze – neurologický soubor příznaků objevující se obvykle po dlouhodobé léčbě neuroleptiky. Projevuje se mimovolními, pomalými a nepravidelnými pohyby jazyka, rtů, končetin a trupu.

Tlumivá antipsychotika – klasická antipsychotika, která mimo svého účinku antipsychotického mají i účinek tlumivý (levomepromazin – Tisercin, chlorprothixen – Chlorprothixen, chlorpromazin – Plegomazin aj.).

Udržovací (profylaktická léčba) – léčba, která následuje po zvládnutí akutních obtíží. Má za cíl snížit na nejnižší možnou míru možnost relapsu psychotických obtíží. Doporučená délka léčby po 1. psychotické epizodě je 1-2 roky, po opakovaných epizodách 5 let.

Ztráta spontaneity – lhostejnost v řeči a chování.