170ZOBRAZENÍ


Co je artróza, jaké jsou příčiny jejího vzniku - fyzické a psychické, jak ji léčí vědecká medicína a jak by nás ku zdraví vedla Matka příroda......

Lékaři upozorňují, že problematika kloubních onemocnění nabývá charakteru celosvětové epidemie, a tak se o současné epoše s jistou nadsázkou dokonce hovoří jako o epoše artrózy (osteoartrózy). Podle sdělení Evropské společnosti pro studium bolesti trpí kloubními obtížemi, bolestí hlavy a zad každý pátý Evropan.

Je smutnou skutečností, že nezánětlivé degenerativní onemocnění kloubů, artróza, se stalo skutečnou civilizační hrozbou. Kdysi zcela běžná součást lidského života, degenerativní změny provázející přirozené stárnutí kloubů, dnes nabyla takových rozměrů, že ji lékaři řadí mezi vážné choroby vyžadující zvláštní pozornost a soustavnou diagnostickou i léčebnou péči. Jestliže ještě před několika desítkami let byla artróza výlučným problémem vyššího věku, dnes již postihuje 15 % veškeré populace, nezřídka se s ní setkáváme i u lidí ve věku dvaceti nebo třiceti let.

Spíše než onemocněním je artróza procesem charakterizovaným narušením rovnováhy mezi degradací a novotvorbou tkáně kloubní chrupavky a přilehlé kosti. Typicky se projevuje bolestí a zhoršením nebo i ztrátou kloubní funkce. Podstatou vzniku artrózy jsou biochemické a strukturální změny kloubní chrupavky, které postupem času vedou ke snížení její kvality a zhoršení funkce kloubu.

Zdravá chrupavka má charakter houbovité tkáně s vysokým obsahem tekutiny. Ta je při zatížení kloubu vytlačována, přičemž chrupavka snižuje svou výšku, po odlehčení se tekutina do chrupavky vrací a původní výška chrupavky se obnovuje. Zmíněný pohyb tekutiny je pro správnou funkci chrupavky významný, a proto každé vhodné cvičení zpomaluje i vývoj artrózy. Ve věku čtyřiceti až padesáti let však obvykle dochází ke zpomalení činnosti buněk chrupavčité tkáně (chondrocytů), jejich schopnost regenerovat se snižuje, stejně jako množství tekutiny obsažené v chrupavce. Rovnováha mezi odbouráváním a novotvorbou mimobuněčné hmoty chrupavky je porušena a výraznou převahu získávají degenerativní pochody.

Artróza postihuje nejčastěji klouby dolních končetin – kloub kolenní (gonartróza) a kyčelní (coxartróza). Velmi častou oblastí jejího výskytu jsou klouby meziobratlové (spondylartróza), postižen může být i kloub ramenní (omartróza) nebo drobné klouby ruky, zejména základní kloub palce (rhizartróza). V případě, že artróza postihuje v menší či větší míře více kloubů lidského těla, hovoříme o polyartróze.

Především však musíme s veškerou naléhavostí zdůraznit, že nárůst počtu případů artrózy lze s jistotou spatřovat v poruše životního stylu drtivé většiny pacientů, charakterizovaným stálým psychickým stresem, nedostatkem vhodného pohybu, nadváhou nebo chronickým jednostranným přetížením pohybového aparátu. A protože se v jiných souvislostech upozorňuje, že právě chybný životní styl, nadváha a nedostatek pohybu mají v zemích západní civilizace charakter epidemie, ukazuje se, že artróza je tedy vlastně příznakem této epidemie, podobně jako jím je cukrovka, infarkt myokardu a další civilizační choroby.

Artróza tak postihuje především dvě velké, z hlediska pohybových aktivit protichůdné skupiny. Na jedné straně se jedná o lidi se sedavým zaměstnáním, či dokonce sedavým životním stylem, katastrofálním nedostatkem vhodného pohybu, špatnou fyzickou kondicí, případně nadváhou. Pro jejich svalový, vazivový i kloubní aparát ochablý dlouhotrvající nečinností bývá i zdánlivě banální fyzický úkon nadměrný, zátěž se přímo přenáší na kloubní struktury a podmiňuje tak rozvoj artrózy. Na straně druhé existuje nemalá skupina lidí, jejichž práce či pohybová aktivita je z hlediska zatížení pohybového aparátu jednostranná a nadměrná. V současné době nejpopulárnější sporty, především tenis, squash, kopaná, jogging či aerobic, totiž zatěžují klouby způsobem srovnatelným s těžkou prací a zákonitě tím přispívají i k urychlenému rozvoji artrózy.

Obezita a nadměrná fyzická zátěž nepochybně představují vysoce rizikové faktory vzniku léčebně obtížně řešitelné artrózy. U lidí s vysokou nadváhou, především u žen existuje třikrát vyšší riziko potřeby totální kloubní náhrady v pozdějším věku.

Přistupme nyní k významu stresu pro rozvoj artrózy. Problémy v rodině, zaměstnání, sexu, konflikty v manželství či neschopnost vyrovnat se s přirozeným procesem stárnutí jsou totiž tradičně provázeny emočním napětím a s ním spojeným zvýšeným napětím svalů. Toto napětí je samo o sobě energeticky velmi náročné, organismus brzy vyčerpává, dostavuje se tak pocit celkové únavy. A únava, pokud bezprostředně nevede k odpočinku, způsobuje, že psychika i tělo nadále pracují v nepříznivých podmínkách, jež rychle vedou k vyčerpání a k poruchám, které nazýváme psychosomatické. Tyto poruchy se pak týkají nejen různých vnitřních orgánů, ale i pohybového aparátu. Chronický stres a přetížení vyvolávají akutní bolest, neřešené obtíže přecházejí do chronicity a jejich výsledkem je obraz degenerativních změn. Stres, přetížení, funkční a organické změny spolu takto logicky souvisejí, přičemž rozhodující je faktor času, během kterého řada stresových vlivů a přetížení společně vytvářejí, opětně zdůrazňujeme, nepříznivý pracovní režim, v němž je pohybový aparát nucen fungovat. Zásadní je proto řešení otázky, co ke vzniku degenerativních změn vedlo a co jejich rozvoj i nadále ovlivňuje, a s touto informací je pak nutné v diagnostice a léčbě aktivně pracovat.

Vysvětlení je totiž třeba hledat ve zcela pomýleném, zato přísně vědeckém pohledu současné medicíny na smysl a význam bolesti. Matka příroda nám dala bolest jako varování před poškozením a obranu před pokračováním v sebepoškozujícím chování. A nejen to: když člověk zpozorní, bolest mu ukáže i na vlastní příčinu. Proto bychom se měli snažit bolesti porozumět a odstranit její příčiny, tedy problém kloubní bolesti řešit už v samém počátku funkčních obtíží, které vždy předcházejí postupnému rozvoji degenerativních změn. Jinak řečeno: je třeba odstranit příčiny a tím vytvořit podmínky samoúzdravným procesům organismu, aby mohly konat, neboť lékař léčí, ale příroda uzdravuje.

Tak si to shrňme: na co si dříve babička dávala obklad, protože to tzv. přicházelo k sobě, a tím pádem bolelo, to teď nazýváme syndromem bolesti ? a bolest je třeba tlumit analgetiky, antirevmatiky, anti anti... Bolest zmizí a s ní i varování, že příčina trvá. Z poruchy se stane choroba, která vyžaduje složitá vyšetření a alespoň další dva až tři různé léky, které je nutno brát právě proto, že pacient dříve užíval předchozí léky a ony správně účinkovaly. Ovšem tyto nové léky zhusta potlačují samoúzdravnou schopnost organismu a přinášejí další nežádoucí vedlejší účinky. A co je nežádoucí, musí pryč, proto nastupuje třetí generace léků. Ale farmacie je racionální věda a nejlépe ví, že prevence je třeba. Tu nemůže nechat na babičkách, které říkají: „Živ buď s rozumem, obejdeš se bez lékařů,“ ale vezme vše do vlastních rukou. Za pár korun jsou tu zázračné prostředky tzv. kloubní výživy, u kterých je zvláštní jediná věc: jak jen se dříve mohli lidé bez nich obejít. Souvislost mezi nadužíváním a předepisováním léků proti bolestem kloubů i záplavou prostředků kloubní výživy a dramatickým nárůstem pacientů trpících artrózou je tímto zřejmá. Lék se stává jednou z hlavních příčin této choroby.