21ZOBRAZENÍ

Psychologie zdraví je jednou z novějších specializovaných oblastí aplikované psychologie. Od svého vzniku jako samostatná disciplína v osmdesátých letech minulého století zažívá rychlý rozmach.

Psychologie zdraví vznikla jako reakce na stále častější námitky vůči klasickému modelu zdraví, který se nejvíce rozšířil v první polovině 20. století. Byl označován jako biomedicínský model a prosazoval názor, že zdraví znamená absenci nemoci či poruchy, které vznikají na tělesné úrovni. Zapříčiňují je buď vnější vlivy, např. infekce, nebo vnitřní vlivy, např. nesprávná funkce žláz s vnitřní sekrecí, přičemž základem je vždy nějaká porucha tělesných funkcí.

S rostoucími poznatky o těle a jeho interakcích se však postupně začalo zjišťovat, že to vše není tak jednoduché. Některé nemoci totiž vznikají (nebo se přinejmenším zhoršují) v důsledku chování jedince – patří sem kouření, nedostatek pohybu aj. Některé zdravotní potíže jsou zaviněny psychickým stresem, čili obavami, které se často týkají lidí s existenčními problémy. A od dob Freuda psychologové vědí, že některé nemoci jsou úzce spojeny se skrytými emočními poruchami, možná jsou jimi dokonce zaviněny. Jak důkazy pro podporu těchto tvrzení nabývaly na četnosti a kupily se i další faktory, přestával biomedicínský model pro plnohodnotné vysvětlení zdraví a nemoci stačit.

Psychologie zdraví v sobě slučuje tematicky pestré psychologické výzkumy a klinické zkušenosti a zohledňuje biologické, psychologické i sociální aspekty. Výsledkem tohoto vývoje se stal biopsychosociální model zdraví a nemoci. Slučuje nejrůznější faktory, z nichž některé jsou uvedeny na obrázku 8.1. Poznatky o vzájemném působení těchto faktorů velkou měrou přispěly k pochopení nemocí.

Psychologie zdraví není založena pouze na důkladnějším poznání příčin nemocí. Zdraví je totiž víc než absence nemoci. Z tohoto důvodu psychologie zdraví provádí mnohé výzkumy a prakticky působí ve směru podporování zdraví. Psychologové zdraví se věnují nejrůznějším druhům komunikace v souvislosti se zdravím a nemocemi a zjišťují, jak by ji bylo možno zlepšit. Pracují s výsledky výzkumů o chování, které by pozitivně přispívalo ke zdravému životnímu stylu, např. cvičení. Dále v praxi využívají výzkumy faktorů zdravého životního stylu, např. v oblasti výživy, které pacientům pomáhají pozitivně ovlivňovat jejich zdravotní stav.

Komunikace a zdravotní péče

Jednou z oblastí, v níž se psychologové zdraví obzvláště angažují, je komunikace při péči o zdraví, především komunikace mezi zdravotnickým personálem a pacienty. Psychologové zdraví zkoumali, jak nejrůznější aspekty neverbální komunikace – chování lékaře jako takové, volba slov a tónu hlasu a v neposlední řadě i způsob oblékání – pomáhají zkvalitňovat vztah pacientů k lékařům; dále se zabývali otázkou jasného a srozumitelného sdělování skutečností o zdravotním stavu.

Psychologové zdraví dále zkoumali, nakolik pacienti rozumějí tomu, co jim lékaři sdělují. Jedno ze základních pravidel efektivní komunikace totiž praví, že informace by měly být předávány srozumitelně. To se sice na první pohled může zdát samozřejmé, ale lékařství pracuje s poměrně velkým množstvím odborných termínů, které, ač jsou poměrně běžné, pacientům nebývají jasné. Dokazuje to i příklad komunikace zdravotnického personálu s rodičkami na porodnickém oddělení. Badatelé (McKinlay, 1975) nahrávali rozhovory mezi personálem a pacientkami. Lékaři užívali třinácti odborných, avšak běžně používaných termínů, např. „hýždě“ či „antibiotika“. Když se pak výzkumníci daných žen ptali na jejich význam, zjistili, že jim rozumělo méně než 40 % žen. Zjistili také, že zdravotnický personál ani nečekal, že by jim rozumělo více žen. S pacientkami sice hovoří, ale vlastně nepředpokládají, že by je poslouchali.

Nabízí se tedy otázka, proč se rozhodli pro daný druh komunikace, ačkoli věděli, že jim pacientky nebudou rozumět, a nevolili jednodušší formu sdělení. Bohužel se zdá, že někteří členové personálu mají především potřebu stavět se do role odborníka, nikoli vhodně komunikovat. Zdravotnický personál svůj přístup naštěstí pozvolna mění, jelikož zjišťuje, že vhodná komunikace je krajně důležitá a že se pacienti nebudou důsledně řídit instrukcemi, nevědí-li proč. Na tuto skutečnost zdravotnický personál upozornily především výzkumy psychologů zdraví a dalších psychologů věnujících se této problematice.

Máme-li správně dodržovat léčebný režim, musíme jednak rozumět tomu, co nám lékař sděluje, jednak si to musíme zapamatovat. Psychologové zkoumající komunikaci mezi lékařem a pacientem však opakovaně zjistili, že lidé z ordinace často odcházejí s velmi nejasnou, někdy dokonce mylnou představou o tom, co mají dělat. V jedné studii (Ley, 1988) se výzkumníci ptali pacientů ihned po odchodu z ordinace, co jim lékař řekl. Pacienti si zpravidla nepamatovali více než polovinu instrukcí. Když badatelé podrobně zjišťovali, jaké informace si pacienti odnášejí, dospěli k několika opakujícím se vzorcům.

Pacienti, s nimiž při výzkumu pracoval Ley, si dobře pamatovali první informaci. Tento jev se označuje efekt pořadí, který platí i pro řadu jiných situací. Dále si lépe pamatovali informace s jasnou strukturou. A pacienti, kteří měli třeba i jen drobné povědomí o lékařství, si rovněž instrukce lépe zapamatovali. Tato zjištění plně odpovídají psychologickému výzkumu paměti a mohla by lékařům pomoci kvalitněji komunikovat s pacienty. Další poznatky z výzkumu byly ještě překvapivější. Zjistilo se např., že počet opakování instrukcí neměl na kvalitu zapamatování žádný vliv. Tradiční přístup spočívající na odborné terminologii a mnohonásobném opakování tedy lze charakterizovat jako jednu z nejméně účinných komunikačních strategií.

Psychologie zdraví přinesla i řadu dalších poznatků týkajících se komunikace (srov. Applying Psychology to Health od Philipa Banyarda a Health Psychology od Jane Ogdenové).

Podporování dobrého zdravotního stavu

Důležitou oblastí psychologie zdraví je podporování dobrého zdravotního stavu. V tomto směru vede jedince k dodržování zdravějšího životního stylu. V rozvinuté společnosti totiž není obtížné žít sedavým způsobem života, bez větší tělesné námahy. Lidé do práce obvykle jezdí auty, místo aby šli pěšky, jeli na kole nebo veřejnou dopravou (i ona představuje alespoň minimální tělesnou aktivitu, byť jen v podobě cesty na autobusovou zastávku a zpět). Práce a studium znamenají dlouhé hodiny strávené u stolu za počítačem. Večer se většina lidí baví sledováním televize, což lze jen těžko považovat za fyzicky aktivní náplň času.

Moderní životní styl s sebou přinesl i změnu stravování. Jíme mnohem méně ovoce a zeleniny a mnohem více tepelně upravovaných potravin, které ve velké míře obsahují umělé přísady. Sečteme-li všechna uvedená fakta a přidáme-li k nim vliv znečištěného životního prostředí a vysokou míru stresu, není divu, že je tolik lidí nemocných. Zároveň není nijak ohromující, že celkové zdraví lze zásadně zlepšit změnou životního stylu zahrnující kvalitnější stravu a více pohybu.

Jenže když se lidem jen říká, co mají dělat, většinou to nikam nevede. Psychologové zdraví se proto opírají o celou řadu výzkumů změn postojů a chování, což jim pro účely podpory dobrého zdravotního stavu pomáhá vytvářet účinnější strategie. Tyto strategie zahrnují jak pestrou škálu komunikačních vzorců, přičemž vycházejí z výzkumů efektivní reklamy a přesvědčování, tak individuální přístup, který se opírá o výzkum změny zažitých zvyklostí a nevhodných návyků.

Boj se závislostí na nikotinu

Důležitou součástí podpory dobrého zdravotního stavu je přesvědčování lidí, aby změnili návyky, které zdraví poškozují. To se samozřejmě týká především kouření. Při sestavování ozdravných programů psychologům zdraví vydatně pomáhají znalosti o vytváření zvyků a o jejich odnaučování. Žádná změna takovýchto zvyklostí totiž nemůže být účinná, pokud ji dotyčný jedinec sám nechce provést. Jenže pro řadu lidí představuje záměr přestat s kouřením a skutečná realizace tohoto plánu dvě zcela odlišné věci.

Psychologové zdraví vědí, že závislost na nikotinu má více rovin. Jednak jde o fyziologickou závislost, kterou lze zvládnout buď jednorázově, tedy abstinencí, nebo postupně, nikotinovými náhražkami. Zastavení přísunu nikotinu s sebou přináší psychické důsledky, které souvisejí s mechanismem účinkování chemické látky v těle. Psychologové zdraví proto lidem vysvětlují, jak tento mechanismus funguje – proč jsou náladovější nebo nervóznější –, aby se s jeho důsledky dokázali účinně vypořádat.

Proč tomu tak je, souvisí s tím, jak nikotin působí na organismus. Působí totiž v nervovém systému, kde zasahuje do procesu předávání informací směrem od nervů ke svalům. Když přestaneme kouřit, svaly dostávají více podnětů než dříve. Dochází k tomu, že nervy předtím na svaly musely „křičet“, aby je vůbec slyšely, zatímco teď svaly „slyší“ dobře, jenže nervový systém si musí zvyknout na změnu, takže ještě pár týdnů „křičí“.

Právě proto sportovci nekouří. Potřebují totiž mít nad svaly maximální kontrolu, a tu by jim nikotin znemožňoval. Při sportu rovněž potřebují velký objem kyslíku, takže kdyby měli plíce plné dehtu a škodlivých plynů, jako je oxid uhelnatý, příliš by si nepomohli. Z nekuřáctví samozřejmě netěží jen sportovci. Určitě víte, že kouření souvisí s celou řadou chronických onemocnění, od srdeční slabosti a rozedmy plic po rakovinu plic a močového měchýře.

Nekuřáctví má i další pozitivní důsledky. Lékaři na pooperačním oddělení chirurgie vám řeknou, že kuřáky a nekuřáky poznají celkem snadno. Nekuřáci se totiž po operaci leckdy zotavují třikrát až čtyřikrát rychleji než kuřáci. Proč? Organismus nekuřáků funguje efektivněji – přijímá více kyslíku, nervy a svaly komunikují bez problémů, imunitní systém je výkonnější atd. Nekuřáctví je tedy velmi důležitý faktor nejen při podpoře dobrého zdravotního stavu, ale i při odolávání nemocím.

Pro některé lidi je při odnaučování se návyku kouření nejtěžší změnit způsoby chování. Jsou totiž zvyklí na určitou denní dobu a konkrétní situace, kdy kouří. První stadium odnaučování se kouření znamená pro řadu kuřáků hledat místa a situace, které nemají spojené s kouřením. Je to první krok na cestě k novým zvyklostem.

Zvyky a představy spojené s kouřením nelze pochopitelně jen tak vymazat, je třeba nahradit je něčím jiným. Ty staré se totiž staly podmíněnými reakcemi na situace a události. Psychologové zdraví dobře vědí, jak tento naučený proces – v rámci klasického a operantního podmiňování – probíhá a jak jej lze změnit. Kuřákům, kteří chtějí přestat kouřit, jsou schopni navrhnout programy vedoucí k odpodmiňování jejich návyků.

Kouření se nelze odnaučit najednou, i když víme, jaké procesy při něm probíhají. Prochaska a kol. (1992) popsali pět stadií, jak se odnaučit kouřit. Jsou uvedeny na obrázku 8.2. Zbavit se závislosti je totiž velmi složité a praxe ukazuje, že úspěšnému pokusu předchází několik pokusů neúspěšných. Vzhledem k tomu, že lidé uvedenými pěti stadii leckdy procházejí několikrát, zobrazil je Prochaska jako spirálový model změny chování. Většina lidí neprojde celým procesem pouze jednou, po prvním pokusu obvykle následuje ještě několik dalších. Týká-li se to i vás, nenechte se odradit. Každý nový pokus znamená novou zkušenost a zvyšuje konečnou šanci na úspěch. Nepřestávejte tedy s přestáváním!

Cvičení a zvládání stresu

Dobrý zdravotní stav zdraví lze podporovat mnoha dalšími způsoby, např. pravidelným cvičením. Tělesnou aktivitou si nejen posilujeme svaly a podporujeme správné fungování těla, ale pomáháme mu i lépe se vyrovnávat se stresem a s jeho důsledky, mezi něž patří vysoký krevní tlak nebo nespavost.

Stres se projevuje výraznými tělesnými příznaky. Jedním z nich, úzce propojeným s ostatními, je vysoká hladina adrenalinu v krevním řečišti. Adrenalin je hormon, který připravuje organismus na jednání a na fyzické rovině díky němu pohotově reagujeme na hrozby.

Hladina adrenalinu se v krvi zvyšuje i za jiných okolností: při hněvu a při náročné tělesné aktivitě. Spojení adrenalinu s hněvem je jedním z důvodů, proč se pod tlakem stresu tak snadno rozčílíme. Spojení se cvičením může fungovat obdobně. Adrenalin totiž připravuje organismus na fyzickou zátěž. Připravit na ni i mozek je ovšem mnohem těžší. Obvykle si spíš myslíme, že by nás cvičení stálo příliš mnoho úsilí nebo by nás připravilo o spoustu času. Jakmile však začneme cvičit, tělo okamžitě zareaguje.

Pravidelné vydatné cvičení navíc představuje jednu z nejlepších technik zvládání stresu. Důvod spočívá ve dvou odlišných fyziologických systémech organismu: první z nich má za cíl nabuzení, druhý naopak zklidnění. Nazývají se sympatickou a parasympatickou částí autonomního nervového systému (viz též kapitola o biologické psychologii). Jsme-li ve stresu, máme tendenci setrvávat ve stavu nabuzení, takže se aktivuje sympatický oddíl. A právě ten zvyšuje hladinu adrenalinu. Pokud jej nespotřebujeme, nebo se nenaučíme odpočívat, jeho hladina neklesne. Adrenalin se spotřebovává při cvičení, čímž dává parasympatickému oddílu příležitost k aktivitě. Po skončení aktivní činnosti je organismus klidnější, než by byl bez ní. Ačkoli tedy stresová situace i nadále přetrvává, jsme schopni o ní uvažovat racionálněji a snáze se s ní vypořádat.

Dalším přínosem psychologie zdraví pro udržování dobrého zdravotního stavu je tedy snaha o pomoc, když lidé hledají způsoby, jak do každodenního života zařadit pravidelné cvičení. K tomu patří poučení o důležitosti a účincích cvičení. Poznání interakce psychických, neurologických a fyziologických systémů pomáhá řadě laiků i odborníků ve zdravotnictví formulovat strategie podpory dobrého zdravotního stavu a pochopit, co vlastně zdravý životní styl znamená.

Zvládání různých zdravotních problémů

Další velkou oblastí psychologie zdraví je způsob zvládání různých zdravotních problémů. Některé choroby sice není možné zcela vyléčit, ale je možné na nich pozitivně pracovat v závislosti na způsobu života nebo chování pacientů. Typickým příkladem je cukrovka. Jedná se o chronické onemocnění – fyziologickou nerovnováhu –, které v současné době nelze vyléčit. Pacient je však může udržovat tak, aby nevznikla akutní či životu nebezpečná situace. Většina diabetiků se s touto nemocí naučí žít a vyrovná se s ní.

Mezi faktory životního stylu patří i strava a její složení. Cukrovka úzce souvisí s tím, jak organismus využívá a ukládá glukózu, tj. energetický zdroj ze stravy. Organismus si v krevním řečišti ponechá jen určité množství glukózy pro všeobecnou potřebu a zbytek ukládá. Na regulaci hladiny glukózy se výrazně podílí hormon inzulin, který se stará o to, aby organismus při poklesu hladiny krevního cukru glukózu uvolnil, a při nadměrném zvýšení hladiny krevního cukru ji naopak uložil. V případě cukrovky tento regulační systém funguje jen částečně a určitá část diabetiků (nikoli ovšem všichni) si musí pro vyrovnání hladiny krevního cukru dodávat inzulin injekční formou. Jiní tento problém zvládají pečlivým výběrem druhu, způsobu a času stravy.

Složení stravy je velmi důležité, jelikož některé potraviny zvyšují hladinu glukózy více než jiné. Například uhlovodany se v těle přeměňují na glukózu. Sportovci jich potřebují přijímat velké množství, protože jim dodávají více energie. Diabetici si však musí množství konzumovaných uhlovodanů hlídat. Pokud cvičí (což je pro diabetiky vhodné), potřebují jich více, pokud ne, může nadměrný, ale i nedostatečný příjem uhlovodanů zapříčinit problémy.

Život s druhem cukrovky, který vyžaduje pravidelné injekce inzulinu, se může stát také výzvou. Diabetici si musí aplikovat pravidelné injekce o správném objemu inzulinu, pravidelně si testovat moč na hladinu inzulinu, jsou nuceni pravidelně jíst a hlídat si příjem uhlovodanů; dále by měli cvičit, vyhýbat se alkoholu a docházet na pravidelné kontroly k lékaři.

Uvedené zásady značně stabilizují stav, proto byli odborníci nemálo zaskočeni, když při výzkumu zjistili, že se jimi přibližně tři čtvrtiny diabetiků neřídí. Psychologové zdraví dokázali najít řadu důvodů – od nedostatečného pochopení důvodů, proč se řídit stanoveným režimem, přes odpor řídit se nařízeními (což je mnohem zásadnější faktor lidského chování, než si leckdy uvědomujeme: lidé skutečně potřebují mít určitý podíl na rozhodování o sobě) až po stud. Zjištění těchto faktorů nemálo pomohlo zdravotnickému personálu při jednání s tímto druhem lidí. Mohly tak vzniknout programy, které byly pacientům prezentovány jako něco, co si vytvořili sami, a které pacienti dokázali bez větších problémů včlenit do svého každodenního života.

Chronická bolest

Další oblastí, v níž se psychologové zdraví výrazně uplatňují, je zvládání chronické bolesti. Někteří lidé jsou v takovém zdravotním stavu, který s sebou přináší trvalou bolest. Bolest lze obvykle zmírňovat léky, jenže druhy léků, které si dokážou poradit se silnou bolestí, patří v naprosté většině k nebezpečným opiátům, které jsou extrémně návykové, a neměly by být užívány dlouhodobě. Na běžné léky proti bolesti chronická bolest obvykle nereaguje. Ty jsou účinné na bolest akutní, která odeznívá poměrně rychle, rozhodně ne však na dlouhodobou bolest, která občas trvá dlouhá léta. Proto se psychologové zabývající se touto problematikou, snažili najít vhodnější způsoby klinické intervence.

Bolest není jen vjem zprostředkovaný nervovými vlákny. Některá bolest totiž nemá s nervy vůbec nic společného. Někteří lidé např. prožívají fantomovou bolest ruky, paže, nohy či jiné části těla, která jim byla amputována. Bolest je naprosto reálná, jenže orgán, z něhož zdánlivě vychází, prostě neexistuje. Patrně se jedná o to, že si mozek vzpomíná na danou část těla a vyvolává tzv. fantomovou bolest. Pokud vzpomínka zahrnuje i bolest, pak je začleněna do fantomového vnímání i ona.

Melzack (1992) uvádí příklad kanadského dřevorubce, který si pod nehet bolestivě zadřel třísku. Cestou domů se mu stala nehoda, při níž došlo k rozdrcení paže a ta mu následně musela být amputována. Když se pacient zotavil z operace, stále v amputované ruce cítil bolest zapříčiněnou zadřenou třískou.

I bolest, která má fyzický původ, může být slabší nebo silnější v souvislosti s tím, jak ji vnímáme. Řada způsobů zvládání bolesti se nesnaží odstranit bolest jako takovou, ale nabízí pacientovi metody, jak se s ní vyrovnat. Jedním z nejdůležitějších faktorů je v tomto smyslu sebekontrola, přičemž psychologové pro účely jejího nácviku sestavili celou řadu programů. Výzkum účinnosti jednotlivých programů ukázal, že co do vnímání bolesti jsou s to pacientům značně ulevit. Neodstraňují sice bolest, ale zbavují pacienta části stresu a frustrace, které bolest způsobují, takže ji pak snáší lépe.

Dalšími technikami navrženými psychology zdraví pro tyto účely jsou autohypnóza a konstruktivní využití placeba. Autohypnóza je druh hypnotizování sebe samého, který se užívá pro navození představy, že bolest je slabší, než jak ji vnímá pacient. Někteří lidé tak mohou docílit nemalé úlevy. Placebo jsou látky, které samy o sobě nemají léčivý účinek, ale fungují, protože jim pacient věří. Konstruktivní využití této důvěry znamená, že pacient trpící chronickou bolestí se s ní dokáže vyrovnat způsobem, který funguje na psychické rovině, ačkoli nevychází z žádného fyzického zdroje.

Stručně řečeno, většina psychologických přístupů k bolesti zahrnuje podněty, které pacienty vedou k tomu, aby sáhli do skrytých rezerv svých psychických sil, o nichž předtím neměli ani tušení. Tohoto cíle lze dosáhnout mnoha způsoby, přičemž každý pacient si hledá způsob, který mu vyhovuje nejvíc. Jakmile ho objeví, dovede ho velmi efektivně využít a s jeho pomocí se naučí redukovat vnímanou bolest. I v případě, že bolest má fyzickou podstatu, ji může ovlivnit práce s psychikou. Bude-li se pacient litovat a stavět se do role bezmocné oběti, bude mu ještě hůř. Naopak aktivní snaha redukovat bolest, byť jen na psychické rovině, může radikálně zlepšit stav pacienta.

Viděli jsme tedy, že předmětem zájmu psychologů zdraví je podpora dobrého zdravotního stavu nejrůznějšími způsoby. Tato kapitola, stejně jako ostatní, nabízí jen několik příkladů z dané oblasti. Práce psychologů zdraví přitom dokazuje, že psychologické znalosti lze účinně aplikovat na problematiku, která byla dříve považována za výhradně fyzickou záležitost.