Výsledky vyhledávání pro dotaz uzliny

Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví

Rakovina prsu, její typy a stadia onemocnění

Rakovina prsu je v České republice nejčastějším zhoubným nádorem u žen.  Během posledních 20 let se počet nově diagnostikovaných žen zdvojnásobil. Aktuálně každý rok tímto typem nádoru onemocní zhruba 100 ze 100 000 žen.Rakovina prsu a její základní typyí karcinom pocházející z duktů, tedy vývodů, které odvádějí mléko z prsu do bradavky. Většina karcinomů (cca 80%) je tohoto typu. Nádory tohoto typu rostou zprvu více ohraničeně a dají se nahmátnout jako malé bulky v prsou.Lobulárníkarcinom pocházející z lobulů (lalůčků) produkujících mléko. Tvoří kolem 15% nádorů a jeho nalezení je obtížnější než u duktálního karcinomu, neboť tento typ nádoru tvoří méně tuhá a ohraničená ložiska.Kromě místa vzniku se rakovina prsu ještě rozlišuje podle svého rozsahu na tzv. in situ , který již zasahuje do dalších struktur prsní žlázy.Duktální karcinom in situ (DCIS), neboli intraduktální karcinom, je lokalizován ve vnitřní epitelové vrstvě  duktů. Pokud není zahájena léčba, může progredovat do invazivní podoby. Lobulární karcinom in situ (LCIS) se vyvíjí v lalůčcích, není zhoubný, ale je markerem pro zvýšené riziko invazivního karcinomu v jednom nebo obou prsech.Kromě výše uvedených existují ještě méně časté typy nádorů. Pagetůvtumor postihuje zejména tkáň bradavky. Projeví se vznikem nehojícího se vředovitého ložiska v oblasti prsní bradavky. Vzhledem může připomínat ekzém. Inflamatorní  (zánětlivý) typ je vzácný, zato velmi agresivní, patří mezi nejnebezpečnější typy. Častěji se vyskytuje u mladších žen. Typické pro tento typ nádoru je rychlý růst (rychle prorůstá celým prsem), agresivní chování, ztluštění a zarudnutí kůže prsu, zvětšení prsu. Tyto příznaky mohou simulovat neškodný zánět prsu.Jsou popsány i další typy prsních karcinomů, např. adenoidně cystický karcinom, apokrinní karcinom, karcinom s dlaždicobuněčnou metaplázií a další vzácné typy.Nádory prsu se mohou šířit do lymfatických uzlin v podpažních jamkách (axilární uzliny) nebo metastazovat do vzdálených orgánů (např. játra, plíce, kosti, mozek). V případě postižení lymfatických uzlin dochází často k jejich nebolestivému zvětšení, zejména v podpaží a v oblasti klíční kosti.Rakovina prsu a její stádiaZařazení do stadia je nezbytné z hlediska odhadu dalšího chování nádoru a stanovení prognózy, ovlivňuje rozhodování o léčbě. Ke stanovení stadia se využívá zejména řada zobrazovacích metod (viz níže).Stadium in situ: jedná se o duktální karcinom in situ nebo lobulární karcinom in situStadium I:  nádor je velký maximálně 2 cm, axilární uzliny nejsou postiženy, nejsou přítomny vzdálené metastázyStadium II: velikost nádoru je v rozmezí 2 a 5 cm, axilární uzliny mohou nebo nemusí být postiženy nádorem (pokud jsou postiženy a nádor je menší než 2 cm, také se jedná o stadium II)Stadium III: velikost nádoru přesahuje 5 cm, axilární uzliny jsou postiženy, někdy prorůstá do prsního svalu, nejsou přítomny vzdálené metastázyStadium IV: metastázy kdekoliv těle, nezávisle na velikosti primárního nádoru či postižení uzlin.Stadium in situ  až stadium II se označují také jako časná stadia.Rizikové faktory pro vznik rakoviny prsu- věk a pohlaví: riziko se zvyšuje se zvyšujícím se věkem. Většina pokročilých karcinomů prsu je nalezena u žen starších 50 let. U žen je 100x vyšší riziko vzniku karcinomu prsu než u mužů.- rodinná anamnéza: vyšší riziko mají ženy, jejich blízký příbuzný měl rakovinu prsu,dělohy, vaječníků či tlustého střeva. Zhruba 20-30% žen s karcinomem prsu má pozitivní rodinnou anamnézu.- geny: nejdůležitější geny z hlediska rizika karcinomu prsu jsou BRCA1 a BRCA2. Tyto geny produkují proteiny, které chrání před rakovinou prsu. V případě mutace (poškození) v těchto genech se riziko vzniku karcinomu prsu v průběhu života zvyšuje na 80%.- menstruační cyklus: ženy, které začnou menstruovat před 12.rokem života, či mají pozdní nástup menopauzy (po 55.roce života) mají vyšší riziko vzniku karcinomu prsu.- užívání alkoholu

Pokračovat na článek


Celulitida na stehnech

Stehna patří mezi místa, kde se ženám nejvíce ukládá tuk, a zároveň tak mezi nejčastěji postižené oblasti pomerančovou kůží. Celulitida na stehnech trápí nejen dospělé ženy, ale čím dál více také mladé dívky. Jak se dá odstranit? Nejúčinnější způsob představuje kombinace pravidelné pohybové aktivity a masáže.Proč je důležitý pohybPohyb je důležitý z toho důvodu, že při něm dochází k prokrvení svalů, rozproudění lymfy a vyplavování škodlivin z těla. Mezi osvědčené pohybové aktivity v boji proti celulitidě na stehnech patří chůze do schodů, dřepy, posilování, plavání a aqua aerobic. Pohyb je důležitý především u žen se sedavým zaměstnáním. Při každé pohybové aktivitě je důležité nepodceňovat pitný režim, aby mohly být škodliviny z těla vyplavovány. (Správný pitný režim obecně je pak považován za jednu z nejdůležitějších součástí prevence i procesu odstraňování celulitidy.)Masáže proti celulitiděMasáže jsou nedílnou součástí efektivního boje s celulitidou. Celou řadu ošetření je možné podstoupit nejen ve specializovaných lymfacentrech nebo ve zdravotnických zařízených, ale také v salonech krásy, které jsou vybaveny přístroji na ošetření problematických partií – nejčastěji stehen a hýždí, a které pro své klientky zajišťují také zábaly nebo manuální masáže proti celulitidě. Mezi používané metody patří především lymfodrenáž a ultrazvuková liposukce neboli kavitace, dále se využívá radiofrekvence a karboxyterapie.Jednotlivé metody v praxiLymfodrenážje označení pro speciální druh masáže prováděný za účelem zlepšení oběhu lymfy a zmírnění otoků. Lymfodrenáž provádí speciálně vyškolení fyzioterapeuté, kteří pomocí speciálních znaků nejprve uvolní hlavní mízní uzliny, a poté dostávají lymfu zpět do oběhu. Vzhledem k fyzické náročnosti lymfodrenáže se častěji používají přístroje. Nejznámějším přístrojem je přístroj určený na sekvenční tlakovou masáž končetin - Lymfoven. Lymfodrenáž se používá nejen k ošetření celulitidy, ale také ostatních lymfatických onemocnění, mezi nimi například lymfedému. Další hojně používanou metodou je ultrazvuková liposukce, která na rozdíl od klasické liposukce představuje neinvazivní ošetření. Při její aplikaci dochází k ničení tukových buněk, které způsobují nevzhledné projevy celulitidy, ultrazvukem. Po rozbití buněk dojde k vylití jejich obsahu, který se vyplaví ven z těla močí. Využití metody radiofrekvence spočívá v zahřání spodních vrstev pokožky a jejím následném vypnutí. Při karboxyterapii se do kožních buněk vhání oxid uhličitý za účelem zlepšení prokrvení. Všem metodám je společné, že k dosažení výsledku je třeba provést několik ošetření, jejich počet zpravidla závisí na stadiu celulitidy.Cvičení na stehnaExistuje několik osvědčených druhů sportů, které dokážou vzniku celulitidy předejít, anebo zmírnit její projevy. Jedním z nich je aerobik, při kterém dochází k prokrvení stehen, a zároveň k jejich zpevnění. Velmi účinné je cvičení ve vodě, zejména pak aqua aerobik, ale také běžné plavání nebo aqua gymnastika. Cvičení ve vodě je velmi efektivní a nemusí být proto dlouhé. Důležitá je pravidelnost, což ostatně platí pro všechny druhy pohybové aktivity. Na stehna jsou rovněž dobré obyčejné dřepy nebo chození po schodech. V dobře vybavených posilovnách najdeme také moderní posilovací přístroje zaměřené na partie stehen, které při běžné fyzické námaze nepoužíváme – zejména na oblast těsně pod hýžděmi a na horní vnější část stehna.Podpůrné prostředkyÚčinnost cvičení se doporučuje podpořit ještě používáním zpevňujících  mlék proti celulitidě, které je nejlepší vmasírovat do pokožky po koupeli či sprše krouživými pohyby. Dalším podpůrným prostředkem jsou legíny proti celulitidě, které zlepšují prokrvování a odvádění odpadních látek ven z těla. Bez pravidelné pohybové aktivity však není jejich účinnost příliš vysoká.

Pokračovat na článek


Lymfedém

Lymfedém je medicínské označení pro otok, který vzniká v důsledku nedostatečné funkce lymfatického systému. Stejně jako celulitida patří lymfedém mezi chronické degenerativní  změny v oblasti kůže a podkoží, kdy dochází k nahromadění lymfy ve tkáni mimo buňky. Lymfedém má zpravidla zhoršující se celoživotní průběh.Lymfedém a jeho příčinyLymfedém (plným názvem lymfostatický edém) patří do skupiny onemocnění lymfatického systému, který je důležitou součástí imunitního systému člověka. Rozlišujeme primární (vrozenou) a sekundární (nejčastěji po chirurgickém zákroku získanou) disfunkci lymfatického systému. Onemocnění lymfatického systému však často způsobuje také kombinace stresu a nezdravého životního stylu. Další možnou příčinou je vznik nádoru, který u hlavních mízních center brání odtoku lymfy.  Vzácněji dochází k rozvinutí lymfatických problémů v důsledku napadení organismu parazity.Projevy lymfedému a komplikaceLymfedém se projevuje kosmetickým defektem na kůži. Jeho projevy nebývají bolestivé, pokud ovšem nedojde ke komplikacím. Mezi nejčastější komplikace patří zhoršená pohyblivost postižených míst a vznik zánětů v oblasti kůže i podkoží. Při nadměrné zátěži lymfatického systému může docházet k onemocnění důležitých orgánů, například ledvin nebo jater. Lymfedém je rovněž spojen s rizikem nádorového bujení, v tomto případě se jedná o lymfangiosarkom, pro který se rovněž používá označení Steward-Tréves syndrom.Nemoci lymfatického systémuDalší závažnou komplikací je Hodgkinův lymfom známý jako rakovina lymfatického systému, což je onemocnění, které postihuje především muže. Léčba Hodkinova syndromu je založena na kombinaci radiace a chemoterapie. Jiným velmi závažným onemocněním, které postihuje buňky lymfatického ( a také oběhového neboli krevního) systému je Kaposiho sarkom, který může mít několik podob, z nichž některé jsou neléčitelné a smrtelné. Nemoc způsobují viry. Do skupiny nemocí spojených s nedostatečnou funkcí lymfatického systému rovněž patří sloní nemoc, neboli elefantiáza onemocnění způsobené parazitem, který ucpává mízní cévy a projevuje se velmi velkými otoky.Diagnostika a léčbaLymfedém je diagnostikován na základě klinického vyšetření, které je v případě patologického nálezu doplněno celou řadou dalších vyšetření, například vyšetření cévního systému a další. Léčba je založena na kombinaci medikace a presoterapie. Účelem aplikace léků, jako je například Wobenzym , je zmírnit otoky a bolesti pacienta. Dále se podávají medikamenty, jako je například Detralex, ke zpevnění cévní stěny. Presoterapie (metoda založená na využití mechanického tlaku) využívá dvou základních metod, a to manuální a přístrojové lymfodrenáže.LymfodrenážLymfodrenáž je speciální druh masáže, který se provádí za účelem zlepšení oběhu lymfy a zmírnění otoků. V případě manuální lymfodrenáže  vyškolení fyzioterapeuti s využitím speciálních hmatů nejprve uvolní hlavní mízní uzliny, a poté dostávají lymfu zpět do oběhu. Vzhledem k fyzické náročnosti lymfodrenáže se poslední dobou využívají spíše přístroje. Nejznámějším přístrojem je Lymfoven. Lymfodrenáž se používá nejen k ošetření lymfedému, ale také celulitidy (lipohypertrofie). Lymfodrenáže se provádějí nejen ve zdravotnických zařízeních, ale také v estetických centrech nebo ve specializovaných lymfocentrech.Možnosti prevenceVzhledem k tomu, že mezi hlavní ovlivnitelné faktory způsobující zdravotní problémy lymfatického systému patří stres, nedostatek pohybu a nevhodné složení stravy, doporučují lékaři pravidelně odbourávat stres (ideálně pomocí pohybové aktivity nebo relaxačních technik) a vyvarovat se nadměrné konzumace živočišných tuků a cukrů. Součástí prevence lymfatických problémů,  mezi nimi lymfedému a celulitidy, jsou také lymfatické masáže, které podporují správnou funkci lymfatického systému.

Pokračovat na článek


Lymfa

Lymfa je tělní tekutina vznikající v mezibuněčných prostorech z tkáňového moku, která obíhá v lymfatickém systému. Správná cirkulace lymfy v lymfatickém systému je důležitá z hlediska odvádění odpadních látek a obranyschopnosti našeho organismu. Pokud tato tekutina neproudí, jak by měla, dochází k poruchám funkce a následně k onemocněním lymfatického systému, jako je například celulitida nebo lymfedém. Charakteristika lymfyLymfa neboli míza je nezbytnou tekutinou lymfatického systému, který je paralelní s oběhovým systémem. Lymfa má bílou až nažloutlou barvu. Její složení se velmi podobá složení krevní plazmy, obsahuje však výrazně nižší procento bílkovin. Složení mízy se však různí v závislosti na tom, ve kterém orgánu vzniká. Kupříkladu pro tu část mízy, která pochází z trávicí soustavy, je charakteristický vyšší obsah tuků. Lymfa se podobně jako krev může srážet, na rozdíl od krve však necirkuluje v uzavřeném oběhu. Jen pro zajímavost, lidské tělo během 24 hodin vyprodukuje přes 2 l lymfy.Lymfatický systém a jeho orgányLymfatický systém je důležitou součástí imunitního, a zároveň detoxikačního systému a jeho fungování je založené právě na cirkulaci lymfy, která vzniká v mezibuněčných prostorech z tkáňového moku. Lymfa se postupně sbírá do lymfatických kapilár (vlásečnic), odkud pokračuje dále většími cévami do kulovitých až oválných orgánů lymfatického systému, kterými jsou lymfatické uzliny (neboli uzlíky lymfatické tkáně), jejichž hlavním úkolem je zajistit filtraci lymfy. V lidském těle se nachází několik lymfatických uzlin. Mezi nejdůležitější patří uzliny na krku, uzliny v oblasti podpaží, uzliny na tříslech, uzliny nad a pod klíční kostí a uzliny v kolenní jamce. Významnými orgány lymfatického systému jsou také nosní a krční mandle, brzlík, slezina a slepé střevo.Hrudní mízovod a význam lymfatického systémuLymfatické cévy postupně spojují do hrudního mízovodu (ductus thoracicus), odkud je míza odváděna do žilního systému. V hrudním mízovodu je lymfa výrazně kalnější a má spíše narůžovělou barvu. Při průchodu lymfatickými uzlinami dochází k obohacení lymfy o buňky, které z převážné části představují malé lymfocyty. Buňky si pak z této tělní tekutiny odebírají potřebné živiny, a zároveň sem vylučují odpadní látky. Lymfatický systém odvádí tyto odpadní látky ven z těla a právě z toho důvodu je jeho role z hlediska našeho zdraví tolik významná. (Čistá lymfa se pak vrací zpět do krevního oběhu.)Když lymfa neproudí správněPokud lymfa neproudí správně, začne se v těle hromadit a s ní i odpadní látky v ní obsažené. Prvních příznaků si pacienti často ani nevšimnou. Jsou unavení, mohou být častěji nemocní, objevují se u nich otoky, a to zejména v oblasti končetin. Typickými symptomy jsou otoky víček, pocit těžkých nohou a celulitida zejména v oblasti stehen a hýždí. Zdravotní stav se dále zhoršuje, může dojít ke vzniku lymfedému nebo k deformaci různých částí těla, známým příkladem je sloní nemoc.Léčba lymfatického systémuLéčba lymfatických onemocnění je založena na metodách, které podporují rozproudění lymfy. Nejúčinnější metodou je lymfodrenáž (speciální druh lymfatické masáže), která se provádí jak manuálně (což je dnes méně častý případ), tak především přístrojově. Ke zmírnění větších otoků se rovněž používá kompresivní bandáž.Prevence lymfatických onemocněníZákladem prevence lymfatických problémů je dostatek pohybu a zdravá životospráva obecně. Lymfatické masáže mají svůj význam i z hlediska prevence. Zanedbání funkce lymfatického systému vede nejen k nevzhledným projevům na kůži a výše popsaným zdravotním obtížím, ale může vést také k rakovinotvornému bujení.

Pokračovat na článek