Výsledky vyhledávání pro dotaz lymfa

Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví

Lymfa

Lymfa je tělní tekutina vznikající v mezibuněčných prostorech z tkáňového moku, která obíhá v lymfatickém systému. Správná cirkulace lymfy v lymfatickém systému je důležitá z hlediska odvádění odpadních látek a obranyschopnosti našeho organismu. Pokud tato tekutina neproudí, jak by měla, dochází k poruchám funkce a následně k onemocněním lymfatického systému, jako je například celulitida nebo lymfedém. Charakteristika lymfyLymfa neboli míza je nezbytnou tekutinou lymfatického systému, který je paralelní s oběhovým systémem. Lymfa má bílou až nažloutlou barvu. Její složení se velmi podobá složení krevní plazmy, obsahuje však výrazně nižší procento bílkovin. Složení mízy se však různí v závislosti na tom, ve kterém orgánu vzniká. Kupříkladu pro tu část mízy, která pochází z trávicí soustavy, je charakteristický vyšší obsah tuků. Lymfa se podobně jako krev může srážet, na rozdíl od krve však necirkuluje v uzavřeném oběhu. Jen pro zajímavost, lidské tělo během 24 hodin vyprodukuje přes 2 l lymfy.Lymfatický systém a jeho orgányLymfatický systém je důležitou součástí imunitního, a zároveň detoxikačního systému a jeho fungování je založené právě na cirkulaci lymfy, která vzniká v mezibuněčných prostorech z tkáňového moku. Lymfa se postupně sbírá do lymfatických kapilár (vlásečnic), odkud pokračuje dále většími cévami do kulovitých až oválných orgánů lymfatického systému, kterými jsou lymfatické uzliny (neboli uzlíky lymfatické tkáně), jejichž hlavním úkolem je zajistit filtraci lymfy. V lidském těle se nachází několik lymfatických uzlin. Mezi nejdůležitější patří uzliny na krku, uzliny v oblasti podpaží, uzliny na tříslech, uzliny nad a pod klíční kostí a uzliny v kolenní jamce. Významnými orgány lymfatického systému jsou také nosní a krční mandle, brzlík, slezina a slepé střevo.Hrudní mízovod a význam lymfatického systémuLymfatické cévy postupně spojují do hrudního mízovodu (ductus thoracicus), odkud je míza odváděna do žilního systému. V hrudním mízovodu je lymfa výrazně kalnější a má spíše narůžovělou barvu. Při průchodu lymfatickými uzlinami dochází k obohacení lymfy o buňky, které z převážné části představují malé lymfocyty. Buňky si pak z této tělní tekutiny odebírají potřebné živiny, a zároveň sem vylučují odpadní látky. Lymfatický systém odvádí tyto odpadní látky ven z těla a právě z toho důvodu je jeho role z hlediska našeho zdraví tolik významná. (Čistá lymfa se pak vrací zpět do krevního oběhu.)Když lymfa neproudí správněPokud lymfa neproudí správně, začne se v těle hromadit a s ní i odpadní látky v ní obsažené. Prvních příznaků si pacienti často ani nevšimnou. Jsou unavení, mohou být častěji nemocní, objevují se u nich otoky, a to zejména v oblasti končetin. Typickými symptomy jsou otoky víček, pocit těžkých nohou a celulitida zejména v oblasti stehen a hýždí. Zdravotní stav se dále zhoršuje, může dojít ke vzniku lymfedému nebo k deformaci různých částí těla, známým příkladem je sloní nemoc.Léčba lymfatického systémuLéčba lymfatických onemocnění je založena na metodách, které podporují rozproudění lymfy. Nejúčinnější metodou je lymfodrenáž (speciální druh lymfatické masáže), která se provádí jak manuálně (což je dnes méně častý případ), tak především přístrojově. Ke zmírnění větších otoků se rovněž používá kompresivní bandáž.Prevence lymfatických onemocněníZákladem prevence lymfatických problémů je dostatek pohybu a zdravá životospráva obecně. Lymfatické masáže mají svůj význam i z hlediska prevence. Zanedbání funkce lymfatického systému vede nejen k nevzhledným projevům na kůži a výše popsaným zdravotním obtížím, ale může vést také k rakovinotvornému bujení.

Pokračovat na článek


Krevní oběh

Krevní oběh  (též kardiovaskulární systém nebo oběhová soustava) je  důležitá orgánová soustava lidského těla, jejíž hlavním úkolem je zajistit přepravu živin a odpadních látek mezi tkáněmi krví. Krevní oběh doplňuje lymfatická oběhová soustava (lymfatický systém), která jej spojuje s tkáněmi při jejich výživě. Do lymfatického oběhu se vstřebávají látky z tenkého střeva, zejména tuky.    Krevní oběh a jeho orgányKrevní oběh je tvořen srdcem a cévami. Krevní oběh rozdělujeme na čtyři části, rozlišujícím kritériem jsou přitom funkce, které dané části zajišťují. První část, tepenný oběh, je tvořen tepnami, což jsou cévy vedoucí krev směrem od srdce. Z hlavních tepen vystupují větve vedoucí k jednotlivým tělním orgánům a dalším částem těla. Druhá součást, žilní oběh, je tvořena žilami, což jsou cévy vedoucí krev směrem k srdci. Žilní větve se pak slévají do větších kmenů a vytváření horní a dolní dutou žílu. Žíly jsou výrazně tenčí než tepny. Nejtenčími cévami jsou však kapiláry, drobné cévky včleněné mezi žíly a tepny. Na úrovni kapilár – kapilárního oběhu – pak dochází k vlastní přeměně živin, kyslíku a odpadních produktů mezi krví a tkáněmi. Tenká membrána kapilár umožňuje obousměrný transport, tedy z krve do tkání i ze tkání zpět do krve. Prostřednictvím kapilár je tak propojený krevní oběh spojen s lymfatickým systémem. (Čtvrtou součástí krevního oběhu je plicní oběh, přičemž oběh krve mezi srdcem a plícemi je zajišťován jak tepnami, tak žilami. Zde však vedou tepny krev zpět ze srdce, zatímco žíly do srdce. V plicních kapilárách se krev okysličuje a vylučuje oxid uhličitý. Okysličená krev se pak žilami vrací do srdce. ) Zatímco první tři součásti krevního oběhu tvoří velký neboli systémový oběh, plicní oběh je považován za samostatnou součást – malý krevní oběh.Lymfatický systém x krevní oběhLymfatický systém není součástí krevního oběhu, jedná se paralelní systém, který však na rozdíl od krevního oběhu není uzavřený. Lymfatický systém začíná (jak bylo uvedeno výše) na úrovni mízních kapilár, které mají větší průměr než krevní kapiláry, a mohou proto propouštět veškeré látky včetně tuků. Tekutina protékající lymfatickým systémem se nazývá lymfa neboli míza a probíhá jednosměrně: z lymfatických kapilár jde do lymfatických cév, a následně do mízovodů. Největším mízovodem je hrudní mízovod.  Hlavní funkce lymfatického systému jsou tři. Zaprvé, zajistit odvod přebytečného množství tkáňového moku a vrátit jej do oběhové soustavy, tedy odvod přebytečných tekutin. Zadruhé, zajistit odvod tuků z trávicí soustavy do horní duté žíly, které nemohou z výše uvedených důvodů projít krevními kapilárami.  Třetí důležitou úlohou lymfatického systému je odvádět z těla škodliviny a zajišťovat správnou funkci imunitního systému. K filtraci mízy dochází v mízních uzlinách, které jsou rozmístěné po celém těle, a představují orgány lymfatického systému.Celulitida a její léčbaVztahu mezi krevním oběhem a lymfatickým systémem se využívá při léčbě celulitidy, která je poruchou lymfatického systému, kdy dochází k hromadění vody, tuku a odpadních látek v podkoží s následkem otoků a vzniku nevzhledných hrbolů a dolíčků na kůži (protože tyto látky jsou vytlačovány ven). Jedna z nejúčinnějších metod používaná k odstranění projevů celulitidy lymfodrenáž – prokrvuje postižená místa, čímž aktivuje činnost lymfatického systému, a napomáhá tak vyplavování zadržování těchto přebytečných látek ven z těla.  Z tohoto důvodu se také jako součást léčby a prevence celulitidy doporučuje pravidelná pohybová aktivita, která vede k prokrvení svalů a přes lymfatický systém k vyplavování nadbytečných tekutin, tuků a odpadních zplodin.

Pokračovat na článek