Krásná a zdravá

Časopis o všem, co zajímá moderní ženu

Karla Mráčková – rozhovor, titulní tvář listopad 2017

Karla Mráčková – rozhovor, titulní tvář listopad 2017

Jako malá chtěla být dětskou lékařkou a v pozdějším věku pracovat v marketingu automobilové firmy. Tomuto výběru odpovídal i výběr vysoké školy. Nakonec 18 let moderovala počasí. Náhodou anebo možná proto, že se kdysi provdala za pana Mráčka. Nomen omen. Dnes je redaktorkou a moderátorkou zpravodajství.

Rozhovor nám Karla poskytla krátce poté, kdy po letech změnila zaměstnání. Proto jsme se jí zeptali nejen na to, jak žije, ale i na pracovní kariéru.

Co vás motivovalo ke změně zaměstnání, zejména po tolika úspěšných letech?

Byla to vlastně náhoda. Dostala jsem nabídku od nového, potenciálního zaměstnavatele. Na nabízenou schůzku jsem se tehdy rozhodla jít možná i ze zvědavosti. Během setkání jsem získala mnoho informací o náplni této práce, což mě velmi zaujalo a nakonec rozhodlo o změně.

Ale od začátku. Jak jste se kdysi dostala k práci moderátorky počasí, když jste měla do života jiné plány?

Byla to velká náhoda. Původně přes různé dětské sny jsem chtěla pracovat v marketingu u některé velké automobilové společnosti. To mě přivedlo ke studiu techniky. Do televize mě doporučila kamarádka, která tam již pracovala. Castingem jsem prošla, ale nabídku na práci klasické reportérky jsem tehdy z rodinných důvodů nemohla přijmout. Druhou nabídkou bylo moderování počasí. A to nakonec zvítězilo. Musela jsem chodit na hodiny rétoriky a zároveň do meteorologického ústavu se učit, o čem to počasí je a jak funguje. I když jsem si na počátku myslela, že to bude práce jen na krátký čas, nakonec jsem u počasí vydržela celých osmnáct let. Paralelně jsem ale technickou školu dostudovala.

Dnes jste redaktorkou zpravodajství v jiném médiu. Jak hodnotíte vaši novou práci, zejména z pohledu „logistiky“ času?

Ve zpravodajství v televizi jsem pracovala od rána do večera, vždy celý kalendářní týden. Další týden jsem pak měla volno. V této nové práci mám klasickou osmihodinovou pracovní dobu od osmi do šestnácti hodin. Je to pro mě i moji rodinu nové a přijemné. Nyní si já i rodina přeorganizováváme náš společný čas. Zbytek rodiny je rád, jelikož jsem každý večer doma a můžeme se setkávat nejen u společných večeří, které máme rádi. Třeba včera jsem v klidu po práci připravovala kuře na paprice.

Musíte se v této nové práci ještě učit, nebo jen využíváte to, co znáte již z televize?

Zcela logicky se učím. Některé pracovní nástroje a postupy jsou jiné. Třeba střih je pro mě nový, ale mám kolem sebe báječné kolegy, kteří mi vycházejí vstříc a do nové práce mě zaučují.

Přestože máte celý dosavadní život zajímavá zaměstnání v médiích, konstantně se vzděláváte. Co vás k tomu motivuje?

Je to nejen touha po informacích. Člověk ale zároveň nikdy neví, kam se v budoucnu dostane a co se mu ze získaného vzdělání bude hodit. Studovala jsem techniku právě s tím, že bych ráda pracovala v automobilovém průmyslu. Pak následovalo studium mediální komunikace a následně ještě andragogika. Ráda si další vzdělání doplňuji i různými kurzy. Předloni jsem absolvovala kurz mediátora a v loňském roce také průvodcovský kurz u Pražské informační služby. V loňském roce jsem absolvovala u Pražské informační služby průvodcovský kurz. Musím také dodat, že jsem poměrně mnoho let měla vedle práce v televizi i takzvaně civilní zaměstnání, kde jsem mohla uplatnit získané znalosti ze školy. Pracovala jsem v PR i v personalistice. Zatím jsem se jen nedostala k práci v automobilce, ale to za naši rodinu zajišťuje manžel.

O rodině a manželovi mluvíte moc hezky. Jak jste spolu dlouho?

Manželé jsme již šestadvacet let, ale známe se mnohem déle. Máme krásný vztah a čím déle jsme spolu, tím je ten vztah hezčí. Seznámili jsme se kdysi náhodou v Praze na Letné, když jsme s kamarádkou venčily psa. Tehdy mi bylo jen patnáct. Láska to ale byla až na druhý pohled, protože manžel je téměř o deset let starší, a tak jsem na začátku ani neuvažovala o tom, že bychom spolu mohli chodit. Dneska máme spolu tři děti – dva syny a dceru.

I když jste se k práci v automobilce zatím nedostala, udělala jste si alespoň závodní licenci. Co vás k tomu vedlo?

Kdysi se jezdil Fiesta cup, kterého se účastnilo mnoho známých osobností. Abych se také mohla zúčastnit, musela jsem si udělat právě i tu licenci. Je to již dávno. Od té doby se již ale závodění nevěnuji, přestože mám auta stále ráda. Rodina a práce mají přednost. Na druhé straně při běžném jezdění mohu dnes uplatnit získané řidičské dovednosti. Účastníků silničního provozu je dnes velké množství, zejména ve městě, auta, tramvaje, chodci, a je potřeba dávat extrémní pozor. Proto dnes jezdím opatrně a během jízdy se vždy snažím předvídat, co by se mohlo kolem stát, a být na to připravená. Jsem ostražitá i proto, že jsem dříve ve zpravodajství měla na starosti i krimi a automobilové nehody byly jeho součástí. Zažila jsem velice smutné chvíle u soudních jednání, kde se projednávaly tragédie, kdy někdo přišel o život kvůli bezohlednosti někoho jiného. I tyto zkušenosti mě vedou k tomu, abych dávala pozor i za druhé.

Jaká auta se vám líbí?

V rodině máme jedno pěkné, silné sportovní auto, které využívají hlavně manžel se synem. Kdybych se chtěla někdy pěkně svézt, nemusela bych chodit daleko. Vedle sportovních aut se mi začínají líbit i veteráni. Třeba Škoda R je i dnes moc krásný kousek. Auta ale sbírat nemůžeme, jelikož bychom je neměli kde parkovat. Bydlíme stále na Letné a tam máme „modré“ zóny. Často je problém zaparkovat i vlastní auto, ke kterému máme zaplacenu i parkovací kartu. Před několika týdny Praha naštěstí alespoň otevřela nedaleko parkovací dům, kde je možné si rezervovat za určitý obnos své místo.

Práci často neměníte. Máte přesto nějaký cíl, kam byste se chtěla ještě v budoucnu profesně posunout?

V zásadě nemám. Ale kdysi jsem dělala na projektu pro jednu luxusní kosmetickou firmu. Je to svět krásných produktů a příjemné prostředí. Takže možná tato oblast nebo, jak jsem již uvedla, marketing spojený s novými auty.

Měla jste jako malá sen, čím jste chtěla být?

Asi v deseti letech jsem chtěla být dětskou doktorkou. Dokonce jsem na konci základní školy plánovala studium na střední zdravotní škole, ale doma mi to vymluvili. Prý by to pro mě bylo psychicky náročné, kdybych se setkávala s dětmi, které jsou nemocné nebo po úrazech. Děti mám moc ráda a je pravda, že bych se s tím asi nevyrovnávala jednoduše.

Máte ráda děti. Je i to důvodem, proč máte děti tři?

Možná. My ale máme děti po devíti letech po sobě, takže každému jsme se mohli a můžeme hodně věnovat. Já mám navíc ráda věci v životě naplánované, a tak jsme si tento odstup mezi nimi dobře promysleli. A naštěstí nám to krásně vyšlo.

Jak s rodinou trávíte volný čas?

Již jako malá jsem často jezdila na výlety a v tom duchu pokračujeme i s celou rodinou. Nejčastněji na prohlídky hradů a zámků. Těší nás i návštěvy u prarodičů. Delší cesty u nás dosud ale nebyly moc realizovatelné, protože jsem mnoho let měla ten pracovní režim týden práce, týden volna. Právě z časových důvodů jsme se dostali maximálně ke Středozemnímu moři. Pokud jedeme do ciziny, nejraději míříme do Barcelony anebo do Itálie na Lago di Garda či do Říma. Třeba ale jednou, až děti vyrostou, a vzhledem k mé nové práci, která je časově jinak rozložená, se dostaneme i někam dál do Asie nebo do Ameriky.

Jaký je váš osobní styl oblékání mimo obrazovku?

Dříve jsem nosila jak pouzdrové šaty a vysoké podpatky, tak i džíny s tričkem. Postupně ale směřuji hlavně k pohodlnému stylu. Navíc ráda chodím pěšky, zejména, když je venku krásně. Vlastně i do nové práce chodím občas od nás z Letné. Je to příjemná procházka přes Letnou, Klárov a Kampu. K tomu mi nejvíce vyhovují džíny a balerínky.

Kterých pět věcí nosíte v kabelce, bez kterých se neobejdete?

Úplně běžné věci, nic originálního: kosmetickou taštičku s leskem, nabíječku na telefon, kapesníčky. Dříve to bylo i autíčko nebo jiné drobné hračky pro dítě a k tomu papírky s poznámkami.

Jak se udržujete v kondici? Zejména, když vystupujete v médiích?

Občas si u nás na Letné nebo ve Stromovce chodím zaběhat. Někdy si s dcerou zajdu  na kolečkové brusle. Jógu cvičím doma prakticky denně, občas na ni zajdu i do studia. K tomu moje milované  procházky.

Jaké kuchyni dáváte přednost?

Ani já, ani rodina nemáme nijak zvlášť vyhraněný jídelníček. V zásadě jíme klasickou  kuchyni běžnou v Česku – vlastně běžný mix české kuchyně a mezinárodních jídel. Jen manžel má rád vše, co je bio.