Krásná a zdravá

Časopis o všem, co zajímá moderní ženu

Blanka Matragi

Blanka Matragi

Je známá svými luxusními šaty a výjimečnými klienty. Ne každý však ví, že je extrémně pracovitá, všestranná a empatická. Vyznává zdravý životní styl a podporuje řemesla, která jsou dobrým základem do života. Proto jsme naše otázky zaměřili tímto směrem.

V čem spočívá váš zdravý životní styl?
Vstávám každý den v 6 hodin ráno a pravidelně hodinu posiluji. K tomu pochopitelně zdravě jím, důležitá je pro mě snídaně. Mnoho let nejím pečivo a soustředím se na ryby a luštěniny. Ostatně v Libanonu se všeobecně všichni stravují velmi kvalitně, což se pozitivně odráží i na místních lidech. Zejména ženy tam mají krásnou pleť i vlasy. I mě se často lidé ptají, jak to dělám, že mám ve svém věku tak krásné vlasy, a zda je náhodou nemám uměle prodloužené. S úsměvem odpovídám, že o své vlasy pečuji sama bez kadeřníka. Navíc je pro mě důležité neobklopovat se lidmi, kteří mi berou energii, ale naopak těmi, kteří jsou aktivní a pozitivní.

V Libanonu i lyžujete. Kde na tento sport berete čas?
Posledních čtyřicet let se soustředím na práci šest dní v týdnu, proto se v zimě dostanu na lyže pouze jednou za sezonu maximálně na dvě až tři hodiny. Je to škoda, protože čtyři měsíce v roce se tam dá lyžovat na nádherných sjezdovkách ve výšce 2,5 tisíce metrů. Libanon je prostě výjimečný.

V jakém dalším ohledu je Libanon výjimečný?
Ve všem. Celková atmosféra země, to, jak se lidé o sebe neustále starají. Ženy i muži jsou stále upravení, navonění, krásně oblečení. Když moje švadleny odcházejí z ateliéru, kde pracují v pláštích, tak je téměř nepoznávám, jak nádherně a zajímavě vypadají.

V Libanonu je 300 dnů v roce slunečno, což dává lidem optimismus a energii. Já ale teplo nemám ráda, dlouhé sezení na pláži bych považovala za ztrátu času. Navíc opalováním si nechci ničit pleť. Raději podél moře jezdím na kolečkových bruslích a nabíjím se příjemným mořským vzduchem plným jódu.

Co děláte ve dnech, kdy nepracujete?
I v neděli, kdy nepracuji, sportuji, protože jinak by mě svaly přestaly poslouchat. Poté zajdu s přáteli na oběd. Odpoledne se chodím dívat na trh s módou, která je u nás velmi populární. Podle okolností o sebe též pečuji a vzdělávám se, i když na čtení mám obvykle čas až po půlnoci. Často pak čtu až tři knihy najednou.

Na svém facebookovém profilu velmi propagujete Libanon, máte k tomu nějaký důvod?
Je to pro mě jedna z nejúžasnějších zemí. A vždy, když mám nějaký důvod, chci se o něj podělit a něco tím vyjádřit. Chci ukázat lidem kde žiji, proč tam žiji a proč mi Libanon umožnil to, co dělám a kam až jsem se dostala. Libanon je motivující zemí. Také chci lidi vzdělávat, protože si Libanon mnozí pletou s arabským světem. V Libanonu jsou ženy vychovávány k obrovské hrdosti, sebevědomí a individualitě. To třeba v Česku zatím není.

Měla jsem možnost se přes Libanon dostat do Perského zálivu k emírům a jejich ženám. Ty jsou velice vzdělané, téměř všechny mají vystudovanou vysokou školu, starají se o své nadace, vychovávají mnoho dětí, pracují až dvacet hodin denně a vše mají pod kontrolou –  vzdělání, diplomatické styky, přehled o dění ve světě i o životním stylu. Pokud jdu s nimi na schůzku, musím být perfektně připravená.

 

Tito lidé, kteří mají nejen prostředky, ale i vzdělání, ode mě očekávají, že se mnou bude možné mluvit o všem. Musím být empatická a ničím je nezdržovat. V mé práci je navíc důležité být kreativní a vstřícná. Pokud chce někdo přešít šaty z „lokomotivy“, neřeknu ne.

Kde jste získala takovýto přístup k práci?
Vyrůstala jsem v kruté době šedesátých let v Československu, přesto tu dobu miluji. Dala mi maximální možnost improvizace. Naučila jsem se z ničeho udělat luxus. Moje klauzulní práce byla povýšit kanafas (kvalitní bavlněná látka – pozn. redakce) na oděvní nositelný aspekt. Tehdy jsem kanafas spojila se širokými zipy z Koh-i-noru a pružnými náplety z Jitexu Písek. Moje kolekce se následně prodávala v Tuzexu (specializovaném obchodě, kde se nakupovalo jen za valuty – pozn. redakce).

Jaké jste měla dětství?
Pocházím z velmi prostých poměrů z Vysočiny a byla jsem vychovávána tak, že jsme museli umět všechno. Již jako malá jsem se starala o králíky, chodila na trávu, loupala brambory a vykonávala i další práce. Rodiče nám nedávali peníze, ty jsme si vydělávali sami. Proto je dodnes mým krédem, že „je lepší nedávat dětem ryby, ale naučit je lovit a umět ty ryby připravit“ . Zdá se mi totiž, že dnešní mladá generace je rychlým internetovým světem se spoustou informací zpohodlnělá. Vše je virtuální a vzdálené od reality.

Máte pro dnešní mladé lidi nějakou radu do života?

Z mého pohledu je nejdůležitější nepodceňovat se a naučit se řemeslo. Dnes se cení kreativita, nápad, který ohromí svět. Například energetický nápoj Red Bull vymyslel pán, který neuměl pořádně číst ani počítat.

Dodnes jsem vděčná, že jsem mohla v komunistickém Československu zdarma vystudovat dva obory – sklářství po mém otci a oděvní výtvarnictví, kterému jsem se začala věnovat. Shodou mnoha okolností jsem nakonec spojila oděv a sklo a oba obory tím konfrontovala. Dnes se navzájem prolínají a inspirují a oba obory miluji. Všeobecně mám mnoho řemeslných dovedností, které v práci využívám. Proto vidím, jak je to důležité. Mnoho mladých lidí se dnes k řemeslné práci nedostane. Někteří se nedostanou ani z města na venkov, aby viděli běžné práce na zahradě.