Krásná a zdravá

Časopis o všem, co zajímá moderní ženu

Anna Kadeřávková – rozhovor

Anna Kadeřávková – rozhovor

Mám jasně dané životní hodnoty. Na prvním místě u mě stojí moje rodina.

Již ve čtyřech letech chtěla být herečkou. Za svým snem si cílevědomě šla a postupně nejen vystudovala konzervatoř, ale hrála ve filmech a poznala divadelní prkna. Znát ji můžete také ze seriálu Ulice. Nyní se věnuje divadlu, natáčení a připravuje se na svou první muzikálovou roli. Bere to jako skvělý posun v kariéře, protože podle jejích slov je třeba toho vyzkoušet co nejvíce.

Jak jste se dostala k herectví?

Že chci být herečka, jsem se rozhodla už asi ve čtyřech letech. Mamka říká, že jsem stála v kuchyni, dala si ruce v bok a prohlásila jsem, že „…budu herečka“! Tehdy tomu nepřikládala žádnou váhu. Ale mě to nadšení vydrželo do dnešních dnů.

Co jste pro to za posledních šestnáct let musela udělat?

Asi bych jako první připomněla to, že jsem byla hodně živé dítě. Už na základní škole a následně na gymnáziu jsem byla často středem pozornosti. Mamka se postupem času rozhodla, že zkusíme podat přihlášku na konzervatoř, a to i přesto, že jsem za sebou do té doby měla jen pár zkušeností z dramatického kroužku. Nikdo nevěřil, že by se to mohlo podařit. Proto byl obrovský šok, když mi domů přišel dlouho očekávaný dopis, kde stálo: Přijata. Od té doby věřím na zázraky nejen já, ale i celá moje rodina. Bylo mi tehdy patnáct let. Moje úplně první pracovní zkušenost bylo představení Pěna dní v Divadle La Fabrika, kde jsem hrála Chloé. Na to mám krásné vzpomínky. Pak následovala hlavní role v pořadu České televize Škoda lásky v povídce Družička. Poté jsem vyhrála casting do seriálu Ulice, ve kterém jsem nakonec hrála dva a půl roku. Během toho jsem natočila film Andílek na nervy. A nějaké další menší projekty a role. Všechno to šlo krůček po krůčku a postupně se to nabalovalo na sebe.

Seriál, který vás nejvíce proslavil, jste opustila. Co vás k tomu vedlo?

Na to se mě ptají všichni. A já pokaždé odpovídám stejně: Jsem živel a nedokážu stát dlouho na jednom místě. Přestože jsem si díky seriálu získala velkou oblibu u diváků, určitou popularitu a s tím ruku v ruce i třeba velkou sledovanost na sociálních sítích, rozhodla jsem se jít dál. Chci se rozvíjet, zkoušet nové věci. Ač to byl určitý risk a všichni kolem mě přesvědčovali, ať to nedělám, mám svoji hlavu. Řídím se heslem: Skoč, křídla roztáhneš cestou.

Tyto zásadní otázky kariéry řešíte sama, s manažerkou, nebo s rodinou?

Donedávna jsem se rozhodovala sama anebo jsem se hodně radila asi hlavně s přítelem a doma s mamkou, která mě velice podporuje. Manažerku mám teprve chvíli. Potkaly jsme se v podstatě náhodou, i když, jak se říká, „nic není náhoda“ a tomu já věřím. Skvěle jsme si padly do noty nejen po pracovní stránce, ale především po té osobní.  Je to moje krevní skupina, jak se říká.

Jak na sobě v rámci přípravy pro další role pracujete?

Po maturitě jsem studovala pomaturitní ročník angličtiny tady v Čechách. Po půlroce už jsem se zase začala vrtět a potřebovala změnu. Sbalila jsem se a odletěla na čtvrt roku do LA na kurzy herectví a pilovat angličtinu tam. Tato cesta se náhodně sešla s příběhem mé postavy Róziny v seriálu Ulice, která se rovněž vydala do ciziny. Bylo to takové hezké symbolické ukončení našich cest, které se tímto po dvou a půlroce nadobro rozdělily…

V seriálu jste se setkala se svým nynějším přítelem, jak se váš vztah nyní vyvíjí?

Hráli jsme v seriálu zamilovaný pár, a jak to tak v životě někdy chodí, jiskra přeskočila i mimo kamery. Dnes už v seriálu nehraje ani jeden z nás, ale náš vztah trvá. Johan je pro mne obrovskou oporou a motivací. Místo chlácholení „bude to dobré, neboj“ mě přesvědčuje a motivuje, abych šla a pro svůj cíl něco udělala. Jsme oba lvi, a když něco chceme, jdeme si za tím. Když jeden poleví, ten druhý ho popohání kupředu. Oba jsme z velkých rodin, takže jsme zvyklí držet spolu a fungovat jako tým.

Čemu se aktuálně věnujete nejvíc?

V poslední době se hodně věnuji sociálním sítím. Přijde mi super, že se svými fanoušky můžu komunikovat napřímo. Na instagramu mě sleduje přes sto osmdesát tisíc lidí. To číslo je pro mě naprosto nepředstavitelné. Před pár týdny mi zavolal kamarád, že četl časopis Forbes a že jsem tam označena za 70. nevlivnější Češku na sociálních sítích. Musím říct, že v tu chvíli mi málem spadla čelist. Opravdu, nic takového by mě nikdy nenapadlo. Pak mě lidi zvolili v soutěži Czech Blog Awards dokonce jako jednu z deseti „NEJ“ instagramů roku 2017. To pro mne byl úplný konec. Vůbec nechápu!  Vím, že hodně „celebrit“ dnes bere sociální sítě jako prostředek k výdělku anebo reklamní plochu, ale já to pořád beru spíš jako hru a místo, kde se setkávám se svými skvělými fanoušky, než jako byznys. Protože mou opravdovou vášní je herectví, nikoli on-line svět.

Vedle toho pokračuji ve studiu angličtiny, připravuji se na kamerové zkoušky a chodím na schůzky. Momentálně jsem se trochu nachomýtla i k modelingu a to si užívám. Před Vánocemi mě čeká natáčení. Také hraji v zájezdovém divadle ve hře Dívčí válka. Od ledna budu pracovat na nové roli v muzikálu. Ač mi to trvalo nějaký čas, naučila jsem se moc dopředu neřešit, co bude. Moje negativní i pozitivní zkušenosti mě hodně posílily. Tahle profese je totiž tak nevyzpytatelná, že během chvíle se vám všechno může otočit vzhůru nohama. A to doslova.  Přesně v takových chvílích žiji ze dne na den a důvěřuji osudu, že mě vede správnou cestou.

Často a ráda mluvíte o své velké rodině. Jak se vám v ní žije?

Víte, i když je mi teprve dvacet, mám jasně dané životní hodnoty. Na prvním místě u mě stojí moje rodina. Odmalička jsem vyrůstala ve velkém kolektivu, kde vládla naprosto otevřená komunikace. Vždycky jsme spolu mluvili na rovinu, o všem. A to mám v sobě zakořeněné hodně hluboko. Díky tomu jsem velmi obrněná, neurážím se a ze spousty věcí, které si třeba ostatní lidé berou osobně, se já buď učím, anebo je vypouštím. Když už do něčeho jdu, jsem si tím stoprocentně jistá a dělám to naplno. Věci „na půl plynu“ mě vysávají a nevidím v nich dlouhodobý smysl. Moje mamka je velice akční a myslím, že je to jedna z vlastností, jež mám po ní. Hodně nás podporuje v tom, abychom si v životě šli za svým a nevzdávali se po prvních neúspěších.

Když cestujete po městě, nejen za rodinou, poznávají vás lidé? A jak na to reagujete?

Zájem mě moc těší. Je to milé, když vám lidé projevují náklonnost. Naštěstí jsem zatím hrála jen kladné postavy, takže mě tak lidé i vnímají. Většinou chtějí podpis nebo se se mnou vyfotit. Vždycky jim moc ráda vyjdu vstříc.

Čeká vás role v muzikálu. Jak se na ni připravujete?

Musím přiznat, že nabídkou do muzikálu jsem byla překvapená, tančím sice odmalička, ale zpěv jsem měla jen čtyři roky na konzervatoři. Přesto jsem ji ale ráda přijala. Zkoušet se začíná po Novém roce v lednu, premiéra bude v dubnu příštího roku. Je to má vůbec první muzikálová zkušenost, takže jsem nervózní, co a jak, ale zároveň se moc těším. Jsem šťastná, že se můžu rozvíjet i dalším směrem. Mám ráda výzvy!

Kam se ve své herecké kariéře plánujete posunout?

Těmto věcem jsem hodně otevřená. Pokud tím narážíte na zahraničí, práce tam mě láká moc. Pro zahraniční film je ovšem nutností perfektní angličtina. To je základ. Pokud se naskytne příležitost, chci být v ten správný moment připravená. Takže na angličtině pracuji. Všechno ostatní nechávám plynout. Věřím, že co se má stát, že se stane.

Jak byste zvládla vztah s přítelem, který by v případě vaší zahraniční práce zůstal doma v Praze?

Něco takového se předem nedá říct. Až se to stane, budu to řešit. Ale pokud je ona láska ta pravá, vzdálenosti ani času se není potřeba bát.

Jaké vám sedí typy rolí?

Jsem otevřená naprosto všemu. Ale rozhodně vím, že bych se nerada zaškatulkovala jen do jednoho typu role, a to „hezká, hodná holka“. Přestože jsou to pěkné role, mám v sobě podle mě mnohem víc co ukázat.

Připravila: Veronika Jakubcová